Číslo 37 / 2009.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s šéfdirigentem SOČR.
Vladimírem Válkem.

 


Jiřina Šiklová, socioložka

O věčné aroganci politiků

Léto bylo divné. Lijáky, povodně, tropická vedra a skandální dovolené našich politiků, to všechno občany pořádně naštvalo. Mě taky, i když Topolánkovi a dalším ty jachty nezávidím.
Já byla na chalupě, pak již po dvanácté týden na ESBU, tedy Ekumenickém setkání s biblí a uměním v Třebíči, a nakonec s batohem v rumunském Banátu, ve vesničkách našich krajanů. Stálo mne to pakatel a zaplatila jsem si to sama. Přesto – nebo snad právě proto - to byly krásné dny.
Mezitím někdo napsal Několik vět 2009, text, který ostře kritizuje současné české politiky. Aniž je výzva kýmkoliv organizována, již ji podepsalo asi osm stovek lidí. A nejen to. Další čtenáři text připomínkují, doplňují ho, přeposílají dalším zájemcům. Vida, občané se dovedou zase sami zorganizovat. Jen je musí opět někdo naštvat – aspoň tak jako před dvaceti lety Milouš Jakeš.
V závislosti na oživování nových Jakešů zvedá se i iniciativa lidí. Bez podněcování od „samozvanců a imperialistů“! K vyvolání vlny odporu stačí arogance, s jakou se politici nechávají podplácet a hrabou peníze, stejně jako bolševici před dvaceti lety. Člověk si maně vzpomene na výrok premiéra masarykovské republiky Antonína Švehly, který kdysi řekl: „Když už žerou, ať alespoň tolik nemlaskají!“
Švehla nemluvil o chovu vepřů, ale o členech tehdejšího parlamentu a vlády. Ale co dál? Naštvání není program, řekl prý zase Masaryk a já si vzpomněla na jeden starý rusko-sovětský vtip. Nějaký ubožák hlídaný vojáky – nejdřív to byl mužik, pak kulak nebo „buržoa“ - je pevně přivázán u stromu. Dobrý člověk jde kolem, odvázat si ho ale netroufne, a tak mu alespoň odežene mouchy z obličeje. Místo díků však uslyší: Ty durak (hlupáku)! Teď přiletí ještě nenacucané mouchy a celé to začne od začátku!
Přesto i letos půjdu k volbám. Člověk se má pokoušet o nemožné a angažovat se i bez naděje na úspěch a vítězství. Konečně, když lidé psali a podepisovali Několik vět v roce 1989, taky se ozývaly hlasy, že podpisy nic nezmění a sovětští vojáci kvůli nim neodjedou. Nakonec byli i ti pochybovači překvapeni, k jak výrazné změně za pár týdnů došlo.



  Suvenýr, suvenýr...
  Jak to vidí Ivan Klíma
 
   Jenom cesty na Sibiř?

   Pořiďte si
 
   Tajný kód Oldřicha Janoty
   Téma