|
|
 I
poskytování radosti má své meze
Vzestup a pád zločineckých bossů lákal filmaře odedávna. Stačí
si vybavit Zjizvenou tvář, ať již tu z počátku třicátých let
nebo o půlstoletí mladší. Nejlepší díla tohoto zaměření se
nesoustředila jen na vnější dobrodružné akce, analyzovala také
znecitlivělé lidské nitro. Zajímala se o vnitřní proměny
člověka, jemuž se zločin stal pouhým druhem podnikání. Nyní se
na stejnou půdu vydává i americký snímek Kokain, natočený
režisérem Tedem Demmem (v pátek 6. listopadu uvede Prima).
Film se honosí módním označením „podle skutečných událostí“:
George Jung je autentickou osobností, která si ve vězení stále
ještě odpykává trest. Jeho příběh samozřejmě obsahuje nutnou
připomínku, že zločin se nevyplácí. Avšak současně se jej
autoři filmu pokoušejí představit co nejlichotivěji. Vždyť v
životě nikoho nezabil, snad ani nenosil zbraň. Vždyť to byl
člověk laskavý a přátelský, který se od svých nejbližších
(neústupné matky, hysterické manželky, nejbližších kamarádů)
dočkal jedině zrady. Vždyť chtěl poskytovat jen potěšení z
marihuany a později i kokainu. A jen tak mimochodem vybudoval
grandiózní pašeráckou síť, která mu vynášela desítky milionů.
 Režisér
svůj film formálně pojal Jungovu zpověď. Jako kdyby si
charismatický zločinec vybavoval, co vše prožil a zažil,
provází jeho průběžný komentář veškeré dění. Svým způsobem tak
může být odůvodněn převažující idylický pohled: divák vlastně
sleduje, jak Jung sám vnímal své podnikání. Ale domnívám se,
že jde o obratně sestavenou obezličku jak hrdinovi zjednat co
největší sympatie. A pašování drog? Vždyť jsou to jen
speciálně upravené rostlinky, jak s oblibou říká...
Hlavního hrdinu ztělesnil Johnny Depp ve vnějších proměnách
docela chameleonských – pod měnícím se vzhledem obličeje
postihuje každou fázi jeho osudu, ať pobýval na výšinách či
byl stržen na dno. Dvě dívky, které nejvíce zasáhly do jeho
života, si zahrály Němka Franka Potenteová a Španělka Penelope
Cruzová, které paradoxně vycházejí přesvědčivěji než Deppův
hrdina, neboť se mohly soustředit jen na dílčí výsek.
Příběh plyne uvolněně, vyhýbá se dramatickému vyklenutí, drolí
se do uzavřených segmentů. Některé motivy se blíží ke strohému
bonmotu: Jung si třeba uloží své nelegální zisky u panamské
banky (aby zbytečně netratil jejich „propíráním“), ale o
peníze znenadání přijde, když vklady jsou později znárodněny,
takže je zase chudý jako příslovečná kostelní myš...
Jan Jaroš, filmový publicista |
