|
|
Hanebný pancharti šíří mezi nacisty strach
Groteskně cynické morbidity – tak lze ve stručnosti
charakterizovat filmy Quentina Tarantina. Posílání lidí na
onen svět a lakonické rozmluvy kolem toho rozvíjené se
vyznačují provokativním smyslem pro šokující nadsázku, která –
paradoxně – v tom všem odkrývá všednost, ba každodennost. Pro
Tarantinovy příběhy, počínaje „zakladatelským“ Pulp Fiction,
přestává být rozhodující, kde a za jakých podmínek se
odehrávají. Pak se nelze divit, že v Hanebných panchartech se
režisér vydal do Francie okupované za druhé světové války
Němci. Mezi nacisty roznáší strach speciální židovské komando,
které své oběti skalpuje...
 Do
pěti kapitol rozčleněný příběh zřetelně čerpá ze
(spaghetti)westernové stylizace: nemám na mysli jen obřadně
rozvážné rozmluvy a gesta, jimiž se postavy vyznačují, a
pozvolna skládané výjevy náhle ústící v bleskurychlou
přestřelku, ale také převzaté melodie odkazující k tomuto
žánru – počínaje známou Tiomkinovou předehrou k Alamu. Film
upoutá modelací jednotlivých postav a pracuje s obvyklými
klišé, která ovšem dokáže převrátit a doslova dostrkat k často
šílené pointě, najmě k několikerým hromadným vyvražďovačkám.
Tarantina okouzlují dávno odváté filmové styly: nejenže
odkazuje na postupy (a jmenovitě i na skutečná díla či
tvůrce), ale navíc nabídne úryvky z fiktivního nacistického
filmu o hrdinném vojáku kosícím bezpočty nepřátel. A dění
dokonce spěje k jakémusi paralelnímu rozuzlení celé světové
války...
Kruh se tak uzavírá: Hanebný pancharti i nacistický film,
který se v nich vynoří, prozrazují tentýž inspirační zdroj.
Dohromady poskytují hravou skládačku, která počítá s
pohoršením. Režisér se tím nepochybně baví. Balancování na
hraně zkrvavělé parodie odpovídá i prvoplánově nadnesené
herectví (Brad Pitt v úloze šéfa „parchantů“, Mélanie
Laurentová v roli skrývající se židovské dívky, Christoph
Waltz jako Lovec židů). Souběžně s filmem vyšel i scénář,
který prozrazuje, že mnohé scény byly kráceny či úplně
vypadly, potlačovaly se okamžiky, které hrůzu dováděly ke
směšné přepjatosti. Možná, že vydání na DVD nabídne
rozšířenější, „režisérskou“ verzi.
Jan Jaroš, filmový publicista |
