|
|
 Florencie
– vůně toskánské lilie
Letní rozpálená Florencie. Ulice zavalené davy turistů,
troubícími auty, nařvanými skútry a komickým chaosem. Tak
třeba: Policie u mostu St. Trinita zastavuje náhle dopravu,
chvíle napětí, klaksony kvičí, čekáte průjezd samotného papeže
nebo prezidenta, masa lidí vzývá jména jakýchsi polobohů – a
tu se kolem vás přežene autobus s místními fotbalisty AC
Fiorentina.
Přes všechny tyto nánosy a pitvornosti můžete rozpoznávat
město se smyslem pro řád, logiku a jasnost forem, kterým
vládne Brunelleschiho katedrální kupole, křehká i monumentální
zároveň. Renesance, která se tu zrodila, působí jako živá
epocha. Je málo evropských měst, v nichž zůstalo tolik
původního životního rytmu a nastřádané energie. Potulujete se
horkou Florencií a všímáte si kamenných lavic před mohutnými
paláci či kovových držadel na louče – při troše soustředění je
možné zahlédnout, jak tu před staletími sedávali Florenťané a
rozmlouvali o nových freskách a sochách, kterými byly
vyzdobeny městské chrámy a prostranství.
Bylo léto a já Florencií škobrtal s Petrem Porcalem,
historikem umění a velkorysým přítelem, jehož kořeny sahají do
Českých Budějovic i Kutné Hory a který dnes vyučuje na
amerických univerzitách právě ve Florencii. Z rozžhavených
florentských ulic jsme s Petrem utíkali do stínů a chládků
chrámů, kaplí, klášterů a zahrad, abychom nejenom unikli
horku, ale především abychom se vnořili a dotkli světa velkých
malířů-freskařů. Tudy chodili, v těchto místech pracovali na
lešení, tady chodili na víno... Hledali jsme jejich tváře,
hleděli jsme na pevné a jemné tahy štětců, pozorovali
zhmotnělé vize architektů-matematiků: Giottův hrob v katedrále
St. Maria del Fiore, kaple Brancacciů s freskami Massacia,
Masolina a Filipa Lippiho v chrámu Santa Maria del Carmine,
bývalý benediktinský klášter Santa Apollonia a fragmenty
maleb, na kterých pracoval jako učedník mladý Piero della
Francesca, i nejsvatější místo dějin evropského umění –
dominikánský klášter Sant Marco s freskami Beata Fra Angelica.
A s námi se městem potulovali i dávní čeští umělci, kterým se
město stalo místem velkých a intenzivních setkání – Julius
Zeyer, Zdenka Braunerová, Zdeněk Kalista, Jan Zrzavý, Josef
Hora, Karel Schulz, Bohumil Kubišta. A mottem naší florentské
potulky i celého vltavského rozhlasového Pátečního večera, ve
kterém účinkují Jiří Hromada a Jana Franková, by mohl být
úryvek z eseje českého historika umění Jaromíra Neumanna:
„Nikde v Itálii nenajdeme tolik životného vyprávění, tolik
kronikářské zevrubnosti, tolik důvěrného zahledění do chodu
současného života jako ve florentské malbě 15. věku.“
Poslouchejte v pátek 20. listopadu ve 20 hodin na ČRo 3 –
Vltava.
Miloš Doležal, redaktor ČRo 3 – Vltava |
