|
|
Zdatný manipulátor opět zasahuje
Proslulého bouřliváka Michaela Moorea, jenž potměšile glosuje
stíny v americké společnosti (Bowling for Columbine,
Fahrenheit 9/11), provázejí odedávna výtky, obviňující jej z
demagogie. Polemiky jistě vzbudí i jeho nejnovější snímek O
kapitalismu s láskou. Moore tu zkoumá příčiny současné
hospodářské krize a zjišťuje hrozivé sepětí finančnických
kruhů s politickou elitou. Tvrdí, že za všechno může
chamtivost, tupá spotřební morálka a víra v americký sen o
snadném zbohatnutí. Podle něho je takové očekávání stejně
naivní jako předpoklad, že poskytovatele úvěrů vedou nějaké
lidumilné pohnutky. Vidí jasnou spojitost: čím větší
bohatství, tím větší touha po jeho rozmnožení. Peníze plodí
peníze... a nouze nouzi.
 Moore
se dojímá zejména osudy těch, kteří vinou neuvážené hypotéky
ztratili střechu nad hlavou. Jenže právě zde se nejzřetelněji
obnažuje režisérovo nakládání s fakty. Je to stejné, jako
kdyby u nás někdo vášnivě odsuzoval statisíce exekucí, k nimž
každoročně dochází – aniž by dodal, že většinou si vše
zavinili sami postižení. Moore hněvivě označuje kapitalismus
za zlo. A dodává, že zlo nelze reformovat, to je zapotřebí
jedině zničit. Opět se osvědčuje jako zdatný manipulátor, jenž
předkládá vášně rozněcující podívanou, která vytyčováním
přímočarých souvislostí, zjednodušených hesel a několika
„názorných“ příkladů potlačuje divákovu přemýšlivost. V
režisérově počínání rozpoznáme komediantské hochštaplerství
(nebo naopak novátorský happening), to závisí na úhlu pohledu.
Připomeňme výjevy, když jako „řadový občan“ obchází honosná
sídla na Wall Streetu, oblepuje je policejní páskou na
ohrazování místa zločinu a vyzývá finančníky, aby se vzdali
spravedlnosti, vždyť americká vězení jsou přece přívětivá...
Jan Jaroš, filmový publicista |
