|
|
 Skrytým
svědkem válečných hrůz
Režisér Roman Polanski ve filmu Pianista (ČT2, středa 9.
června, 20.30) pečlivě rekonstruuje osudy polského klavíristy
a skladatele Wladyslawa Szpilmana, který zažil v průběhu druhé
světové války nevýslovné hrůzy. Není to první snímek, který ze
Szpilmanových osudů vychází: už před více než půlstoletím se
jimi inspiroval Zarzyckého pokus nazvaný Město nepokořené, v
původní verzi zakázaný a poté přetvořený do ideologicky
žádoucí podoby s povinnou dominantou odbojové činnosti.
 V
okupovaném Polsku se židovské obyvatelstvo jako první ocitlo
ve vyhlazovacím programu. Nejprve bylo bezmála půl milionu
lidí soustředěno ve varšavském ghettu, aby se nakonec toto
místo proměnilo v děsivé ruiny, kde se skrýval jeden jediný
člověk – Wladyslaw Szpilman. Podařilo se mu uniknout z
transportů smrti, utekl z pracovní čety pravidelně
vyvražďované bestiálními nacisty, zásluhou neohrožených přátel
se skrýval po bytech vně ghetta, mimo jiné i v blízkosti
německého velitelství. Věčně zamčený uprchlík, osamělý a
chovající se jako myška (výstižná je imaginární hra nad
klávesnicí, které se nesmí dotknout, aby jej nikdo neuslyšel),
se stává svědkem stupňujících se hrůz, aby konečně prchl do
rozvalin ghetta jako do spásné oázy.
Polanski ve spolupráci s kameramanem Pawlem Edelmanem pečlivě
evokuje dobové reálie, všímá si proměn probíhajících od vstupu
německých vojsk v roce 1939 až k příchodu ruských jednotek o
šest let později. Výstižně to symbolizuje narůstající odranost
oblečení: jestliže na začátku zastihujeme ústřední postavy,
plně asimilované židovské intelektuály, ve vycíděných šatech,
postupně se jejich oděvy rozpadají v cáry.
Režisér zaujme výmluvnými detaily signalizujícími zejména
všudepřítomný přízrak hladu, ale soustředí se zejména na
davové scény plné beznaděje i doutnajícího odporu. Pianista až
úzkostlivě dodržuje vnější věrohodnost, proti postižení
sebemenší jednotlivosti nelze vznést závažnější výhradu.
Pozoruhodný je záměr protagonistu zobrazit jako člověka
naprosto nehrdinského, člověka připomínajícího děsem
paralyzovaného brouka, jehož horizont tvoří věčné skrývání a
strach. Adrien Brody v titulní roli tento záměr beze zbytku
naplnil, uchvacuje vyhublostí i vytřeštěným zrakem. V této
rovině lze film vnímat i jako polemiku s plakátovitě
odhodlaným odbojářstvím.
Jan Jaroš, filmový publicista
Foto © NBC Universal |
