|
|
 Nerudovy
písně plastické
„Když je dnes člověku dvacet, chce se mu hnusem zvracet. Ale
těm co je čtyřicet, je toho vyblít ještě více...“ zpívali už
před mnoha lety Plastici – a text Egona Bondyho by zjevně
podepsal i Roman Holý, vůdčí duch kapel Monkey Business a
J.A.R. Úspěšný skladatel a vlivný producent progresivní odnože
českého popu musí být ve čtyřiačtyřiceti hodně naštvaný –
soudě podle eponymního alba nové kapely Neruda (vydává EMI),
kterou založil se svým o dvanáct let méně „zhnuseným“
souputníkem z Monkey Business Matějem Ruppertem.
 Tucet
na českou scénu nebývale našlapaných písní, v nichž se syrový
zvuk mísí s dráždivými texty, které nejdou daleko pro
vulgarismy, je zřejmě to poslední, co by posluchači od
„pohodových“ funkových hitmakerů čekali. Počínaje bezmála
pornografickým obalem cédéčka a konče zhudebněnou koprolalní
říkánkou Fandy Pánka je tu vše nahony vzdáleno obvyklé
představě o muzikantských spádech protagonistů kapely, jejichž
fanoušci mohou být při prvním kontaktu s nabroušenými kytarami
i chmurnými textovými obrazy pořádně zaskočeni.
Zmíněné verše Bondyho, Jirousova a Stankovičova souputníka
nejsou jistě použity náhodou. Pojítkem mezi Nerudou a českou
druhou kulturou sedmdesátých a osmdesátých let je na albu
mnohem víc – ať jde o úvodní Wernischovu apokalyptickou báseň
Když zhaslo slunce nebo třeba hostování ikony hudební
alternativy, saxofonisty Mikuláše Chadimy. Celou tu
 dokonale
propracovanou iluzi undergroundové, pro většinu nestravitelné
kultury, pentlí, ale současně vlastně znevěrohodňují výjimeční
instrumentalisté (vedle zmíněných flétnista Jiří Stivín, hráč
na dobro Luboš Novotný, bubeník Miloš Dvořáček), ale i rapper
Vladimír 518 a jistěže skvěle zpívající Ruppert. Chvílemi to
zní, jako kdyby se Plastici na stará kolena rozhodli hrát
první ligu...
Holý s Ruppertem si dovolili dost – Neruda může rozlítit nejen
jejich věrné, ale i generaci vyrostlou na hudbě a poezii
podzemí. Neortodoxní publikum si ovšem desku vzniklou
bezpochyby především z vnitřního přetlaku a čiré radosti z
hudby nikým a ničím oktrojované užijí. Dosyta.
Milan Šefl
Foto Roman Černý |
