|
|
 Andrea
Hanáčková, publicistka
To si dovolili?
Vždy, když vidím v programové nabídce nový rozhlasový dokument
Miloše Doležala, trochu mi zatrne – další příběh, na který
nebude možné zapomenout. Další obraz, který se mi vypálí do
hlavy, bude ke mně přicházet v nečekaných chvílích, navždycky
mi zůstane spojen se jménem, s událostí. Takto mám v uších a
před očima i Doležalův audiální obraz vrchního četnického
strážmistra Karla Kněze, který ve snaze ochránit rodinu a
přátele z odboje spáchal sebevraždu zastřelením dřív, než by
padl do rukou gestapa. Zemřel stejně samozřejmě jako pomáhal
vysočinskému odboji. Nevinnou obec Ležáky, její muže, ženy a
děti však zachránit nedokázal, byly vypáleny 24. června 1942.
Miloš Doležal přinesl ve svém dokumentu Nebe plné dýmu (ČRo 3
– Vltava, 16. června) další ze svých historických rekonstrukcí
událostí a hrdinství známých, pozapomenutých i zcela neznámých
osob. Řetězení a doplňování výpovědí očitých svědků, řeč
historických dokumentů a oficiálních verzí události,
rekonstrukce časových i prostorových souvislostí přímo v
místech dění – to jsou prostředky, jimiž autor buduje skutečná
dramata. Vždy jsou přítomny mnohé otazníky, které zpochybňují
zažitá klišé, umožňují přemýšlet o charakteru aktérů odboje i
o povaze majoritní české společnosti za války i v letech
následujících. Žádný jiný autor se této problematice v
rozhlasových dějinách soustavně nevěnoval a žádný jiný autor
si nevytvořil pro své téma tak důkladnou a efektivní metodu
vyžadující intenzivní studium historických podkladů,
dohledávání svědků v místě událostí, komparaci audiálního
materiálu a velkou obratnost ve střihové skladbě.
S velkou pozorností vyslechla se mnou dokument i desetiletá
dcera. „To si dovolili?“ ptala se rozhořčeně po popisu
hromadné vraždy ležáckých obyvatel v pardubickém zámečku. Řeč,
kterou jsme potom spolu vedly, byla plná velkých slov a
nezněla v kontextu vyslechnutého pořadu nepatřičně ani
pateticky. Snad proto, že Miloš Doležal sice vypráví o velkých
činech, ale vystačí s popisem a několikaslovným náčrtem
krajiny a člověka. I kvůli svým dětem jsem za jeho práci
vděčná. |
