|
|
 Cesta
za pochopením bývá trnitá
Po zakázaném filmu Zabitá neděle (1969) se Drahomíra Vihanová,
letos slavící již osmdesáté narozeniny, musela nuceně věnovat
dokumentární tvorbě. Teprve po roce 1989 dostala příležitost
natočit další hrané snímky Pevnost (1994) a ve středu 28.
července na ČT1 uváděnou Zprávu o putování studentů Petra a
Jakuba (2000). Film se zabývá problémem velmi aktuálním –
odlišným právním vědomím v majoritní společnosti na jedné
straně a zvykovým právem na straně druhé, v našich podmínkách
u romské populace. Celé téma je demonstrováno na případě
vraždy: Imre vraždil, protože jeho pohledná žena porušila slib
věrnosti, který mu dala.
 Ke
zločinu se snaží zaujmout stanovisko jak Imrovi „vlastní“
lidé, tak státní moc. Hrdinové vyprávění se tak ocitají v
jakémsi průsečíku těchto systémů. Zatímco Slovák Jakub (Adrian
Jastraban), původně aspirant na pražské filozofické fakultě,
jenž se velice přiblížil romské mentalitě, chápe, že tento čin
nelze jednoznačně posuzovat kodifikovaným právem, jeho český
kamarád Petr (Gustav Řezníček), student práv, hájí naopak
všeobecnou platnost a závaznost právního systému. Režisérka
však nechává oba posléze znesvářené druhy projít složitým
vnitřním vývojem: zatímco racionalisticky založený Petr si
přestává být jist svou pravdou, Jakub propadající se
k mystickému záchvatu ostře odsoudí smysluplnost celého
soudního přelíčení...
Vihanová zvolila složitou vypravěčskou strukturu, prolíná
různá prostředí v Čechách i na Slovensku, zapojuje biblické
citáty, průběžně znějí tklivé cikánské písně zpívané Idou
Kelarovou. Všimneme si rozložení důrazu: slovenskému prostředí
je přisouzeno duchovno, hluboké náboženské cítění (detaily na
vrásčité ruce stařenek), Prahu naproti tomu provází téma
zhýralosti. U autentických slovenských reálií Vihanová
uplatnila dokumentaristické zkušenosti a dosáhla značné
sugestivity ve vizuálním pojednání (výmluvné jsou především
detaily tváří). V případě Prahy je však obraz svéráznějších
komunit, zvláště studentské, již spornější pro často přepjaté
inscenační ztvárnění.
Film vyvolal bouřlivé polemiky, názory se rozkmitaly od
naprostého odmítnutí až ke vřelému přijetí. Ale ať už vás film
osloví jakkoli, není jeho sledování ztrátou času, protože
problémy, kterých se Vihanová dotýká, přetrvávají.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
