Číslo 30 / 2010.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s hudebním skladatelem.
Pavlem Blatným.

Gentleman ve filmu i v životě

Floridor, Celestin, Kristian, ale také Roztomilý člověk, Světák, Hodinový hoteliér. Těžko by se našel člověk, jenž by neznal Oldřicha Nového (1899–1983) v některé z výše vyjmenovaných hlavních rolí. Letos 7. srpna si připomeneme 111. výročí narození tohoto vynikajícího umělce, jedné z nejvýraznějších postav české populární kultury 20. století. Jeho životní dráhu, okamžiky slávy i méně příjemné momenty Nového dlouhé a bohaté životní dráhy přiblíží svým posluchačům také Český rozhlas Brno. Ve třech hodinových pořadech – věnovaných Nového uměleckým začátkům a jeho působení v brněnských divadlech a rozhlase (1. srpna), návratu na prkna pražských divadel (8. srpna) i jeho dalším osudům po roce 1945 (15. srpna) – zazní nejen vzpomínky pamětníků a citace z dobového tisku, ale především původní nahrávky ze šelakových gramodesek, které Oldřich Nový natáčel od konce dvacátých až do padesátých let minulého století.

Na české divadelní scéně je jméno Oldřicha Nového spojeno s několika desítkami vkusných hudebních komedií, u nichž je uveden buď coby autor, režisér či představitel zpravidla hlavní role, vždy obklopený krásnými ženami. Celých patnáct sezon tyto komorní zpěvohry uváděl na scéně brněnského Zemského divadla, od roku 1935 pak s nimi po deset dalších let sklízel úspěchy ve vlastním Novém divadle v Praze. Velice oblíbené byly u posluchačů rozhlasu též jeho pravidelné brněnské Radiokabarety stejně jako přímé přenosy divadelních představení z Nového divadla, jež přinášel pražský Radiojournal. V poválečných letech Nový ve spolupráci s rozhlasem pokračoval, a kromě toho účinkoval v řadě pražských divadel a jako herec či režisér hostoval i na několika mimopražských scénách. Z této doby jmenujme například jeho nezapomenutelnou inscenaci operety Mam’zelle Nitouche či hlavní roli ve hře Pavla Landovského Hodinový hoteliér, kterou mu koncem let šedesátých nabídlo pražské divadlo Činoherní klub.
Již od poloviny třicátých let navíc k řadám okouzlených návštěvníků vyprodaných představení jeho divadla přibyli ještě četnější návštěvníci kin promítajících filmy s Oldřichem Novým v roli zpravidla elegantního gentlemana či neodolatelného světáka s uhlazeným hlasovým projevem, při němž se ženám podlamovala kolena, klesaly mu do náruče, anebo alespoň zavíraly oči. Jeho filmovými partnerkami byly tehdejší největší hvězdy českého filmu – Lída Baarová, Adina Mandlová, Hana Vítová či Anny Ondráková. Po válce mu hlavní roli milionáře nabídla filmová parodie Pytlákova schovanka, svou snad poslední výraznější roli – jakéhosi „Kristiana po třiceti letech“ – ztvárnil Oldřich Nový ještě v roce 1969 ve filmu Světáci režiséra Zdeňka Podskalského.
Jak prokázal celý život tohoto výjimečného umělce, v jeho případě ovšem ztvárňování divadelních či filmových zdvořilých gentlemanů nepředstavovalo pouhou výhodně prodejnou manýru. Integritu osobnosti slušného člověka měl totiž Nový možnost prokázat hned v několika zásadních momentech svého občanského i profesního života. Nebojácně se zachoval především v posledním roce německé okupace republiky, když se i přes nátlak protektorátní moci odmítl rozvést se svou manželkou židovského původu. Tento svůj statečný postoj zaplatil pobytem v nacistickém sběrném táboře. Oba manželé pobyt v internaci naštěstí přežili a dočkali se konce války. O několik let později, po roce 1948, se Nový opět projevil jako statečný a zásadový člověk: než aby podřídil repertoár divadla požadavkům komunistických strážců čistoty kultury pro „masy našich pracujících“, vzdal se vedení divadla a i s veškerým inventářem a dokonce i finančními aktivy ho věnoval státu...

Gabriel Gössel, publicista