Číslo 30 / 2010.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s hudebním skladatelem.
Pavlem Blatným.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Rudolf Křesťan, publicista

O zvláštním poslání

Muž se ráno chvatně loučí s manželkou: „Jituš, pospíchám, abych všechno stihnul. Mám dneska trojí provokování. Možná přijdu domů až k večeru, jen co doprovokuju.“
Tak nějak si představuji odchod agenta provokatéra pospíchajícího do práce.
Existují hlasy pro vznik tohoto povolání, ale stejně tak i proti. Jisté však je, že by nešlo o novou profesi. V historii se už vyskytovala. Někdy i v souvislostech zcela nečekaných. Zřejmě i v porodnicích, neboť jedna z mých dcer se narodila provokovaným porodem.
Obecně se říká, že na každé profesi je něco přitažlivého. U téhle by to mohl být kromě adrenalinu také pocit, že dotyčný je vlastně tak trochu hercem. Ti také na scéně legálně předstírají, že jsou někým jiným, než kým ve skutečnosti jsou.
V zájmu věrohodného provokování je jistě nezbytné používat odlišné mimikry při setkání s bankéřem, s výrobcem marmelád, s ministrem, s obchodníkem s lehkými topnými oleji, případně s taktéž lehkými děvami.
Je možné, že v rámci získání náležité kvalifikace bude na provokatérské akademii jedním z odborných vyučovacích předmětů už zmíněné herectví. Včetně zvládnutí klasické metody ruského divadelníka Stanislavského. V souvislosti s ním může být inspirativní i skutečnost, že dotyčný používal uvedené příjmení v uměleckém kontextu, kdežto ve skutečnosti se jmenoval Alexejev a jako takový působil po nějakou dobu – souběžně se svou divadelní činnosti – také jako obchodník a podnikatel. I tato dvojakost jmen a činností by mohla být pro výuku agentů podnětná.
Ke zdárnému výkonu každé profese je zapotřebí určitá způsobilost a taky přirozená dispozice. Už v časech základní školy se dostává některým žákům učitelského napomenutí: „Neprovokuj mě!“ Jde o důkaz, že dotyčné dítě je obdařeno náležitou schopností. Je tu však háček. Na rozdíl od žáků s talentem v jiných oblastech (v počtech, ve zpěvu, v cizích jazycích, v kreslení) není začínající provokatér nijak pedagogicky chválen. Na třídních schůzkách o něm jeho rodiče neslyší slova uznání. Natož dovětek, že by měl svůj talent nadále cíleně rozvíjet.
Rodící se provokatér musí být vytrvalý a jít si za svým. V rámci nadcházejícího studia na příslušné odborné škole ho kromě herecké průpravy bude zřejmě čekat i nejeden další speciální předmět. K těm klíčovým bude nepochybně patřit ekonomie. Aby adept mohl v budoucnu věrohodně nabízet úplatky a testovat tak korupční odolnost vybraných osob, bude nezbytné, aby měl detailní přehled o momentálně obvyklých sumách, které je radno dávat do placu.
Bylo by nevhodné a podezřelé snažit se někoho vlákat do korupčních osidel částkou nezvykle malou. Nebo naopak nápadně horentní. Jedna i druhá odchylka od očekávaného standardu by vzbudila pozornost. Příkladně: tisíc korun v obálce za přiklepnutí zakázky na stavbu nové letištní haly. Nebo naopak deset milionů za falešné přidělení parkovacího rezidenčního povolení v Praze 3. V obou případech je pravděpodobné, že agent by byl nápadný a oslovená osoba by zavětřila podbabu.
K dosažení náležité provokatérské způsobilosti bude zapotřebí také doplnění speciálních znalostí v oboru českého jazyka. V živé paměti jsou termíny jako „pět českých na stole“. Dovzdělat se museli i členové Ústavního soudu, když se zabývali fotbalovými úplatkářskými šiframi typu „třicetník, padesátník či třicet kilo jablek“.
Kolem výrazu „kapříci“ se odehrála dokonce bizarní situace, když obhájce fotbalového sudího, který byl obžalován z přijímání úplatků, prohlásil, že je schopen přivést do kroměřížské soudní síně dvacet rybářů, kteří potvrdí, že jeho klient byl na výlovu rybníka. A že výraz „kapříci“ zachycený v odposlechu nepředstavuje nic jiného než jen – kapříky.
Vedle znalostí jazykové terminologie z oboru sportovního a hospodářského uplácení bude muset kandidát na post úspěšného provokatéra nastudovat i mnohé výrazy další. Například slovní obraty drogových dealerů, provozovatelů heren, pašeráků chráněných orchidejí z exotických zemí, padělatelů, úplatných politiků, dovozců textilu s falešnými značkami, zlodějů starožitností, počítačových hackerů a ovšem i udělovatelů některých akademických titulů.
K jeho kvalifikaci by mělo samozřejmě patřit i obratné a zcela nenápadné používání skryté nahrávací techniky. Dost těžko může žádat provokovanou osobu, aby mluvila o něco hlasitěji, s poukazem na skutečnost, že jinak bude nahrávka nekvalitní.
Stejně tak nezbytné bude také zvládnutí pravidel společenského chování v rozličných vrstvách, aby agent při plutí v jejich vodách působil důvěryhodně. Jinak se získává důvěra začínajících defraudantů, jinak důvěra těch už etablovaných. Nic nepotěší mafiánského bosse víc, než když agent pozná, že dotyčný má oblek ze vzácného kašmíru a střižený některou z proslulých italských krejčovských firem.
Je toho zkrátka hodně, co by takový člověk měl umět, aby dokázal provokovat hodnověrně.
Když si tak dávám dohromady svou představu o vykonavateli dotyčné profese, vychází mi téměř superman.
Proč ne.
Ale kdo bude kontrolovat jeho?
Provokatér provokatérů?



  Garbage Hotel v Římě        
  Jak to slyší Jiří Vejvoda
 
  Wernisch v kapce      

  Pořiďte si        
 
  Návrat muže v klobouku
  Téma