|
|
 Rudolf
Křesťan, publicista
O zvláštním poslání
Muž se ráno chvatně loučí s manželkou: „Jituš, pospíchám,
abych všechno stihnul. Mám dneska trojí provokování. Možná
přijdu domů až k večeru, jen co doprovokuju.“
Tak nějak si představuji odchod agenta provokatéra
pospíchajícího do práce.
Existují hlasy pro vznik tohoto povolání, ale stejně tak i
proti. Jisté však je, že by nešlo o novou profesi. V historii
se už vyskytovala. Někdy i v souvislostech zcela nečekaných.
Zřejmě i v porodnicích, neboť jedna z mých dcer se narodila
provokovaným porodem.
Obecně se říká, že na každé profesi je něco přitažlivého. U
téhle by to mohl být kromě adrenalinu také pocit, že dotyčný
je vlastně tak trochu hercem. Ti také na scéně legálně
předstírají, že jsou někým jiným, než kým ve skutečnosti jsou.
V zájmu věrohodného provokování je jistě nezbytné používat
odlišné mimikry při setkání s bankéřem, s výrobcem marmelád,
s ministrem, s obchodníkem s lehkými topnými oleji, případně
s taktéž lehkými děvami.
Je možné, že v rámci získání náležité kvalifikace bude na
provokatérské akademii jedním z odborných vyučovacích předmětů
už zmíněné herectví. Včetně zvládnutí klasické metody ruského
divadelníka Stanislavského. V souvislosti s ním může být
inspirativní i skutečnost, že dotyčný používal uvedené
příjmení v uměleckém kontextu, kdežto ve skutečnosti se
jmenoval Alexejev a jako takový působil po nějakou dobu –
souběžně se svou divadelní činnosti – také jako obchodník a
podnikatel. I tato dvojakost jmen a činností by mohla být pro
výuku agentů podnětná.
Ke zdárnému výkonu každé profese je zapotřebí určitá
způsobilost a taky přirozená dispozice. Už v časech základní
školy se dostává některým žákům učitelského napomenutí:
„Neprovokuj mě!“ Jde o důkaz, že dotyčné dítě je obdařeno
náležitou schopností. Je tu však háček. Na rozdíl od žáků
s talentem v jiných oblastech (v počtech, ve zpěvu, v cizích
jazycích, v kreslení) není začínající provokatér nijak
pedagogicky chválen. Na třídních schůzkách o něm jeho rodiče
neslyší slova uznání. Natož dovětek, že by měl svůj talent
nadále cíleně rozvíjet.
Rodící se provokatér musí být vytrvalý a jít si za svým.
V rámci nadcházejícího studia na příslušné odborné škole ho
kromě herecké průpravy bude zřejmě čekat i nejeden další
speciální předmět. K těm klíčovým bude nepochybně patřit
ekonomie. Aby adept mohl v budoucnu věrohodně nabízet úplatky
a testovat tak korupční odolnost vybraných osob, bude
nezbytné, aby měl detailní přehled o momentálně obvyklých
sumách, které je radno dávat do placu.
Bylo by nevhodné a podezřelé snažit se někoho vlákat do
korupčních osidel částkou nezvykle malou. Nebo naopak nápadně
horentní. Jedna i druhá odchylka od očekávaného standardu by
vzbudila pozornost. Příkladně: tisíc korun v obálce za
přiklepnutí zakázky na stavbu nové letištní haly. Nebo naopak
deset milionů za falešné přidělení parkovacího rezidenčního
povolení v Praze 3. V obou případech je pravděpodobné, že
agent by byl nápadný a oslovená osoba by zavětřila podbabu.
K dosažení náležité provokatérské způsobilosti bude zapotřebí
také doplnění speciálních znalostí v oboru českého jazyka.
V živé paměti jsou termíny jako „pět českých na stole“.
Dovzdělat se museli i členové Ústavního soudu, když se
zabývali fotbalovými úplatkářskými šiframi typu „třicetník,
padesátník či třicet kilo jablek“.
Kolem výrazu „kapříci“ se odehrála dokonce bizarní situace,
když obhájce fotbalového sudího, který byl obžalován z
přijímání úplatků, prohlásil, že je schopen přivést do
kroměřížské soudní síně dvacet rybářů, kteří potvrdí, že jeho
klient byl na výlovu rybníka. A že výraz „kapříci“ zachycený
v odposlechu nepředstavuje nic jiného než jen – kapříky.
Vedle znalostí jazykové terminologie z oboru sportovního a
hospodářského uplácení bude muset kandidát na post úspěšného
provokatéra nastudovat i mnohé výrazy další. Například slovní
obraty drogových dealerů, provozovatelů heren, pašeráků
chráněných orchidejí z exotických zemí, padělatelů, úplatných
politiků, dovozců textilu s falešnými značkami, zlodějů
starožitností, počítačových hackerů a ovšem i udělovatelů
některých akademických titulů.
K jeho kvalifikaci by mělo samozřejmě patřit i obratné a zcela
nenápadné používání skryté nahrávací techniky. Dost těžko může
žádat provokovanou osobu, aby mluvila o něco hlasitěji,
s poukazem na skutečnost, že jinak bude nahrávka nekvalitní.
Stejně tak nezbytné bude také zvládnutí pravidel společenského
chování v rozličných vrstvách, aby agent při plutí v jejich
vodách působil důvěryhodně. Jinak se získává důvěra
začínajících defraudantů, jinak důvěra těch už etablovaných.
Nic nepotěší mafiánského bosse víc, než když agent pozná, že
dotyčný má oblek ze vzácného kašmíru a střižený některou
z proslulých italských krejčovských firem.
Je toho zkrátka hodně, co by takový člověk měl umět, aby
dokázal provokovat hodnověrně.
Když si tak dávám dohromady svou představu o vykonavateli
dotyčné profese, vychází mi téměř superman.
Proč ne.
Ale kdo bude kontrolovat jeho?
Provokatér provokatérů? |
