Číslo 45 / 2010.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s rozhlasovou režisérkou.
Hanou Kofránkovou.


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


 


Španělsky po česku v Malajsii

Kapela mladých dam BraAgas, která se trochu dvojkolejně – ovšem po kolejích pěkně paralelních a k sobě padnoucích – věnuje hudebnímu středověku a etnické hudbě evropských národů, v létě zavítala na prestižní Rainforest World Music Festival na dalekém Borneu. Povídali jsme si o tom s kapelnicí Kateřinou Göttlichovou.

Není časté, aby byly naše kapely zvány do Malajsie. Povězte, jak jste se na festival dostaly.
Měly jsme velké štěstí, že jeho ředitel si nás vybral na hudebním veletrhu Womex, kde nás agentura Indies Scope hezky reprezentovala.

Borneo jako by automaticky znamenalo exotiku. Ale v žánru world music by vlastně nemělo být exotického nic a z titulu jeho světovosti byste měly být doma všude – aspoň hudebně. Prožívaly jste přece exotiku, slyšely něco neslýchaného?
Rozhodně je Malajsie pro nás exotika veliká. Náš repertoár tvoří hudba ze Španělska, Okcitánie, Skandinávie nebo Balkánu, dál na východ se nepouštíme. I když pořádný Balkán nebo hodně severní Skandinávie je také dost exotika. Možná víc než celé Borneo – pohybovaly jsme se v naprosto globalizované společnosti. Festival byl krásný a bylo k slyšení hodně muziky z celého světa.

Dámská kapela BraAgas se věnuje hudebnímu středověku a etnické hudbě evropských národůAle právě ta globalizovanost jako by stála proti zaměření žánru na národnostní zajímavosti. Nevede takové setkávání spíš k obrušování specifik?
Kdybychom jely na místní folklórní festival, určitě bychom slyšely spoustu místních zvláštností, ale my jsme přijely na mezinárodní akci určenou pro místní publikum. Místní kapely na festivalu reprezentovala jedna, a ta byla exotická byla – hráli na speciálně opracované bambusové kmeny.

Vnímají vás ve světě spíš jako Češky, které hrají určitou muziku, nebo naopak interpretky španělské, okcitánské a jiné muziky, které jsou v druhém plánu Češky? Čím z obého jste pro ně zajímavější?
Myslím si, že jsme spíš zajímavé výběrem poměrně málo hraného repertoáru, dost hrajeme staré písně, nebo ženským přístupem a zpracováním. Často ale odpovídáme na otázku, proč, když jsme z Čech, neděláme český folklor, ale zahraniční.

A jak odpovídáte?
Velmi těžko, náš folklor velmi respektujeme, ale neoslovuje nás natolik, abychom se mu věnovaly hlouběji. To dělá spoustu jiných lidí, kteří jsou výborní folkloristi. Přemýšlíme ale o zařazení několika písní. Určitě nebudou z Čech, nýbrž z Moravy nebo Slovenska.

Dnes existují rádia včetně internetových, která se na world music specializují. Ale když si je pustíme, převládá španělsky zpívaná muzika. Nemáte dojem, že vše hispanofonní je až v jakési – byť poněkud alternativní – módě? Jaký máte vztah k tomuto světu?
Myslím, že španělština je velmi zpěvný jazyk – podobně jako třeba italština. Také pro cizince není tolik náročná na výslovnost, jako francouzština, která je určitě také velmi zpěvná. Ale my jsme si vybraly hudbu z pyrenejského poloostrova především pro její temperament a melodiku. Vůbec celá hispánská kultura je mně osobně velmi blízká.

Kateřina Göttlichová: „Náš folklor respektujeme, ale neoslovuje nás natolik, abychom se mu věnovaly hlouběji.“Hrajete na staré nástroje, mohla byste některé představit?
Nástroj, ne který hraju já, se jmenuje cistra – je to historický strunný nástroj, tvarem i zvukem podobný bouzouki. Housle u nás zastupuje fidula – pětistrunný smyčcový nástroj, ale nedrží se toho, jak vypadaly skutečné fiduly, je dost moderní. Máme různé dechy jako šalmaje a dudy nebo šalimo a samozřejmě flétny a různé bubny. Celkově jsou ty nástroje na pomezí etnických a historických. Prakticky všechny jsou vyrobeny nám na míru.

A na závěr – v holčičích kapelách to prý skřípe ostřeji než mezi chlapy. Jak to jde vám?
Kdepak, u nás to neskřípe vůbec. BraAgas spolu hrají už čtyři roky, za tu dobu nepřišlo nic jako krize, spíš naopak. Ovšem kapelu čekají personální změny způsobené tím, že bubenice Bety se potřebuje soustředit na studium, takže příští sezonu nastupuje Katja, která s námi už dřív hrála. Dechařka Karla čeká další miminko, takže místo ní nastupuje Daniela, která hraje výborně i na violu, takže aranže dostanou další rozměr. A Honza Hrbek, bratr naší houslistky Michaly, bude hrát na basu, která naší muzice chyběla a hodně nás obohatí. Takže to vypadá na posun k lepšímu!

Jan Mattuš, překladatel a publicista



  Takový krásný kandidát   
  Jak to vidí František Koukolík  
 
  Španělsky po česku v Malajsii  

  Pořiďte si        
 
  To je pan Mácha, ... 
  Téma