Číslo 45 / 2010.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s rozhlasovou režisérkou.
Hanou Kofránkovou.


 


 

 


 


Přemysl Hnilička, publicista

Ryby v čase mezi psem a vlkem

Divadelní režisér Ivo Krobot si zajistil proslulost inscenacemi v brněnské Huse na provázku (Rozvzpomínání, Taneční hodiny pro starší a pokročilé) a v pražském Činoherním klubu (Něžný barbar, Portugálie). Jeho rozhlasový režijní „křest“ se odehrál 16. října.

Krobotova dramatizace zpracovává první knihu diptychu Ödöna von Horvátha Století ryb – Mládež bez boha. Na příběhu středoškol-ského profesora (Vladimír Javorský) ukazuje onu „hodinu mezi psem a vlkem“, těch několik měsíců či let, během nichž se ustavoval v Německu nacionální socialismus. Morální přerod se tu zobrazuje na obyčejných lidech a na dospívajících dětech; profesor si musí dávat pozor na to, co přednáší, rodiče dětí to totiž bedlivě kontrolují, chlapci z jeho třídy až příliš rychle přejímají rasistické názory svých rodičů a sdělovacích prostředků nebo naopak vytvářejí „buňky“ čtenářů zakázaných knih. Tím vším se navíc proplétá až detektivní zápletka, spojená se smrtí jednoho ze studentů a prvním sexuálním vzplanutím druhého.
Ivo Krobotovi se podařilo vytvořit dramatizaci srozumitelnou a přehlednou, věnující se hlavnímu ději a nepomíjející hlavní smysl Horváthova textu. Děj jde víceméně lineárně, hlavní jednající postava je tu zároveň i vypravěčem, autorským subjektem, skrze něj se vše odehrává i vysvětluje. Zde měl šťastnou ruku i jako režisér – Vladimír Javorský je zcela jedinečný. Jeho profesor je hbitý v myšlenkách a v pozorování svého okolí, to vše pak dokáže vyslovit a popsat s nadhledem až cynickým. V hlasové rovině se tyto hlavní motivy zobrazují v dokonalém kontrastu monotónního hlasového gesta v protikladu k vnitřnímu napětí a zvídavosti až klukovské. Javorskému velká role sluší a nutno říci, že je to i velkou zkušeností z malých scén (Husa na provázku), kde docházelo k intimnímu kontaktu s publikem; není tedy pro něj problém hovořit na mikrofon.
Ani další obsazení nelze „přeslechnout“: ať už jde o výrazově robustního Aloise Švehlíka v roli Caesara, zupácký šikovatel Miroslava Táborského, ztišený kněz Jana Hartla nebo nedávno zesnulý Rudolf Pellar ve dvojroli stařečka z trafiky a Boha. I jednotlivé chlapecké role dávají znát talent (Jiří Suchý, Vojtěch Hájek, Lukáš Příkazský).
Století ryb bylo pro Ivo Krobota také režijním debutem. Nutno říci, že se s novým médiem vyrovnal velmi dobře; vyhýbá se přílišnému kouzlení, spíše rozhlasový prostor prozkoumává. Věnuje se vedení herců a jak je poznat z předchozích řádek, dařilo se mu to dobře. Výtky bychom mohli mít snad vůči vedení hereckého sboru ve scénách u soudu, kde občas dojde ke zvukovému zmatení či nelogičnostem v reakcích diváků na proces, to jsou však jen drobné vady. Doufejme, že Století ryb bude první z mnoha Krobotových rozhlasových inscenací. Má totiž cit pro děj a pro slovo, a to je dnes velká devíza.



  Takový krásný kandidát   
  Jak to vidí František Koukolík  
 
  Španělsky po česku v Malajsii  

  Pořiďte si        
 
  To je pan Mácha, ... 
  Téma