|
|
 Přemysl
Hnilička, publicista
Ryby v čase mezi psem a vlkem
Divadelní režisér Ivo Krobot si zajistil proslulost
inscenacemi v brněnské Huse na provázku (Rozvzpomínání,
Taneční hodiny pro starší a pokročilé) a v pražském Činoherním
klubu (Něžný barbar, Portugálie). Jeho rozhlasový režijní
„křest“ se odehrál 16. října.
Krobotova dramatizace zpracovává první knihu diptychu Ödöna
von Horvátha Století ryb – Mládež bez boha. Na příběhu středoškol-ského profesora (Vladimír Javorský) ukazuje onu
„hodinu mezi psem a vlkem“, těch několik měsíců či let, během
nichž se ustavoval v Německu nacionální socialismus. Morální
přerod se tu zobrazuje na obyčejných lidech a na dospívajících
dětech; profesor si musí dávat pozor na to, co přednáší,
rodiče dětí to totiž bedlivě kontrolují, chlapci z jeho třídy
až příliš rychle přejímají rasistické názory svých rodičů a
sdělovacích prostředků nebo naopak vytvářejí „buňky“ čtenářů
zakázaných knih. Tím vším se navíc proplétá až detektivní
zápletka, spojená se smrtí jednoho ze studentů a prvním
sexuálním vzplanutím druhého.
Ivo Krobotovi se podařilo vytvořit dramatizaci srozumitelnou a
přehlednou, věnující se hlavnímu ději a nepomíjející hlavní
smysl Horváthova textu. Děj jde víceméně lineárně, hlavní
jednající postava je tu zároveň i vypravěčem, autorským
subjektem, skrze něj se vše odehrává i vysvětluje. Zde měl
šťastnou ruku i jako režisér – Vladimír Javorský je zcela
jedinečný. Jeho profesor je hbitý v myšlenkách a v pozorování
svého okolí, to vše pak dokáže vyslovit a popsat s nadhledem
až cynickým. V hlasové rovině se tyto hlavní motivy zobrazují
v dokonalém kontrastu monotónního hlasového gesta v protikladu
k vnitřnímu napětí a zvídavosti až klukovské. Javorskému velká
role sluší a nutno říci, že je to i velkou zkušeností z malých
scén (Husa na provázku), kde docházelo k intimnímu kontaktu
s publikem; není tedy pro něj problém hovořit na mikrofon.
Ani další obsazení nelze „přeslechnout“: ať už jde o výrazově
robustního Aloise Švehlíka v roli Caesara, zupácký šikovatel
Miroslava Táborského, ztišený kněz Jana Hartla nebo nedávno
zesnulý Rudolf Pellar ve dvojroli stařečka z trafiky a Boha. I
jednotlivé chlapecké role dávají znát talent (Jiří Suchý,
Vojtěch Hájek, Lukáš Příkazský).
Století ryb bylo pro Ivo Krobota také režijním debutem. Nutno
říci, že se s novým médiem vyrovnal velmi dobře; vyhýbá se
přílišnému kouzlení, spíše rozhlasový prostor prozkoumává.
Věnuje se vedení herců a jak je poznat z předchozích řádek,
dařilo se mu to dobře. Výtky bychom mohli mít snad vůči vedení
hereckého sboru ve scénách u soudu, kde občas dojde ke
zvukovému zmatení či nelogičnostem v reakcích diváků na
proces, to jsou však jen drobné vady. Doufejme, že Století ryb
bude první z mnoha Krobotových rozhlasových inscenací. Má
totiž cit pro děj a pro slovo, a to je dnes velká devíza. |
