|
|
 Nikdy
nevíte, jestli vás nenapíchli
V posledních letech vznikla v bývalých komunistických zemích
řada filmů, které se věnují udavačství. Vzpomeňme alespoň
tuzemskou Kawasakiho růži, polské snímky Prasklina nebo
Růžička a také německou tragikomedii Životy těch druhých,
kterou v pondělí 15. listopadu ve 22.35 uvede ČT2. Mladý
režisér Florian Henckel von Donnersmarck tu ukazuje, jak bylo
východní Německo ještě v osmdesátých letech doslova prolezlé
slíděním. Na každého, kdo jakkoli vybočoval, se upřela
pozornost a následovaly výslechy, zákazy činnosti, psychický
nátlak.
Režim byl podezíravý i vůči umělcům, kteří se vyhýbali
konfliktům, obával se, že svou loajalitu předstírají.
Uznávanému dramatiku Georgu Dreymanovi (Sebastian Koch) se
stane osudným, že samolibému ministru kultury připadá
arogantní. Snaživí „vnitráci“ pak umělcův byt doslova
prošpikují mikrofony ve snaze vypátrat nějaké kompromitující
informace – o jeho milence (Martina Gedecková), o přátelích,
kteří se ocitli v nemilosti. Odposlechem pověřený kapitán Gerd
Wiesler (Ulrich Mühe), osamělý muž bez smyslu pro humor, však
projde neuvěřitelnou změnou smýšlení: jako kdyby se mu
otevřely oči, začne sledovaného Dreymana chránit, zatajuje
vyslechnuté informace, dokonce zhotovuje smyšlené záznamy
(třeba o tom, jak dramatik s přáteli sepisuje angažovanou hru
o Leninovi).
Snímek sice vykazuje jisté idealizující, divácky vstřícné
prvky, rozhodně není temný či bezvýchodný, nezastírá ovšem ani
tragické události. Režisér vcelku věrohodně vylíčil poměry na
sklonku komunistického režimu, všudypřítomný strach, kameraman
Hagen Bogdanski postihl všední šerou tvář Berlína. Herecké
ztvárnění se poddává výrazové tlumenosti a dobře
zprostředkovává rozpoložení jednotlivých postav, byť nejsou
zcela pokryta mravní dilemata zvolených hrdinů z uměleckého
prostředí, nucených vycházet jak s mocí, pokud chtějí veřejně
vystupovat, tak se nezpronevěřit svým zásadám.
Koch jako Dreyman postihuje privilegované postavení svého
hrdiny, jenž si snadno opatřuje západoněmecký tisk a dokonce
je hrán i za hranicemi. Je si vědom těchto výsad – a přesto se
odhodlá k protestnímu činu. Stejně sugestivně je vylíčena
ženská hrdinka, psychicky labilní herečka, ničená i vynuceným
poměrem slizkého ministra.
Životy těch druhých mají blízko k filmům Jana Hřebejka – jsou
stejně hladivé a skýtají hrdinům naději do budoucna.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
