|
|
„Provázek“ nakročil k Bulgakovovi
Mnoha způsoby usiluje brněnské Divadlo Husa na provázku
o navozování atmosféry „morálního neklidu“, nabízející
zamyšlení nad základními duchovními a existenciálními
otázkami. V logické návaznosti na tetralogii z románů
Dostojevského dospěl nyní umělecký šéf Vladimír Morávek (po
dlouhých přípravách i pobytu v Moskvě) k jiné spřízněné
osobnosti složitého údělu Michailu Bulgakovovi (v roce 1974
uvedla Husa jeho Divadelní román) – k veledílu moderní ruské
prózy, s využitím překladu Aleny Morávkové nazvanému původním
scénářem dvojice režiséra a dramaturga Josefa Kovalčuka
Maestro a Markétka.
 Nutná
redukce autorova polyfonního podobenství přechází
u tříhodinového večera v kladení méně obvyklých až diskusních
jevištních akcentů. Na strohé vertikální výpravě Miloše Zimuly
je těžištěm satanský galaples s fotografickými figurinami.
Upozadění roviny karikovaných dobových kulturních a
společenských reálií lze akceptovat – na rozdíl od klíčového,
leč zde vlažného osudového vztahu slabošského Mistra (Michal
Dalecký) a cudné Markétky (Andrea Buršová v alternaci
s Martinou Krátkou), případně od drtivého byrokratického tlaku
na tvůrčí individualitu. Skutečným protagonistou-Maestrem je
tedy mrazivě suverénní ďábel Woland (charismatický Jan
Kolařík) s pitoreskní suitou, jenž paradoxně uvádí záležitosti
smrtelníků v přirozený řád. Velkoryse rozmáchlému, rytmicky
vyostřenému (místy ukřičenému) nastudování se simultaneitou
akcí i hudebními refrény nechybějí faustovská filozofická
poloha, metaforické momenty magické dráždivosti ani
hyperbolizovaná grotesknost. Některé experimentální postupy
hraničí se samoúčelnou schválností (ve vyklizeném hledišti
přešlapující diváci vestoje vyslechnou retardující, okleštěný
a posláním nedotažený biblický příběh se spisovatelem jako
Pilátem a Markétkou coby Ješuou); často se až manýristicky
objevují a citují „zcizující“ situační, mizanscénové či
deformované mluvní „prefabrikáty“, známé z Morávkových
dřívějších inscenací. Na reprízový vývoj provázkovského pojetí
Bulgakovova podobenství jsme nicméně zvědavi.
Vít Závodský, teatrolog
Foto Jakub Jíra |
