|
|
 Jiří
Vejvoda,
publicista
Kdo vyléčí nemocné zdravotnictví?
Už dávno neplatí, že Britové žijí (a myslí) v „báječné
izolaci“ od nás, obyvatel starého kontinentu. Například v
rozměrném rozhlasovém cyklu Napříč Evropou zve BBC World
Service své posluchače i do oblasti, která ještě před
půlstoletím bývala pro Angličany bílým místem na mapě.
„Proč musel malý Christian Grigore zemřít?“ začíná zostra
reportáž ze zapadlého rumunského venkova. A jeho otci se
zadrhne hlas, když odpovídá s přímostí venkovana: „Protože
jsme měli doma jen šest dolarů na úplatu doktorovi ve špitále.
Mít deset, tak to určitě přežil!“ Chalupou zní matčin usedavý
pláč, ale i pokřik dvou mladších sestřiček osmiletého chlapce,
který se dostal do místní prachbídně vybavené nemocnice kvůli
banální zlomenině, ale po několika dnech tam podlehl infekci.
Reportérka hledá veřejnoprávní vyváženost bez frází – poctivým
putováním po různých zdravotnických zařízeních Rumunska, které
je po Bulharsku druhou nejchudší zemí Evropské unie, a v
hovorech s pacienty, zdravotnickým personálem, ministrem...
Vše v terénu, s autentickými zvuky okolí, které podvědomově
vtahují posluchače do reality.
„Jakpak by doktor nebral do kapsy, když mu někdy jeho měsíční
plat nestačí ani na nájem?“ nebere si servítky ředitel
okresního špitálu, jehož podřízení mívají na výplatní pásce v
přepočtu osm tisíc korun „A to nám všem ve zdravotnictví
chtějí teď mzdy ještě snížit o čtvrtinu,“ zoufá si vrchní
sestra a dodává: „Dělám tu osmadvacet let, ale teď se pokusím
jít do nějaké civilizované země. Potřebuju peníze. Ale doma
nechám dva kluky v pubertě. Jakpak to všechno u nás dopadne?“
To, zdá se, netuší v Rumunsku ani samotný ministr
zdravotnictví. Přitom ví mnohé: že jedna docela významná
nemocnice měla v jedné chvíli na účtu už jen čtyři dolary; že
kvalitní lékaři odcházejí do ciziny a nelze jim v tom bránit;
že už teď jdou z rumunského ročního rozpočtu do zdravotnictví
jen tři a půl procenta, a bude hůř, protože vládě výměnou za
půjčku poručil Mezinárodní měnový fond šetřit. A tak
reportérka závěrem klade otázku, na kterou jako by odpovídalo
jen kvílení záchranky zdáli: „Kdo vyléčí nemocné
zdravotnictví?“ |
