|
|
 Rudolf
Křesťan, publicista
O co přicházíme
Rád bych do právě začínajícího nového roku vstoupil
optimisticky, ale nemohu. Přijdu o další z národních
originalit. Jsem donucen jí dát vale.
Byl jsem hrdý na to, že nikde jinde v Evropě jsem neviděl
takové množství billboardů kolem dálnic jako u nás.
Vlastenecky jsem to pokládal za důkaz naší činorodosti.
V množství reklamních tabulí jsme předehnali většinu zemí
našeho kontinentu. Kolem tamních dálnic je ve srovnání s námi
jen chabá reklamní řidina. V Česku úctyhodná houština.
Nyní máme vlastním rozhodnutím o tuto prioritu přijít. Přitom
se stala nepochybným obohacením naší krajiny. Jako její
dozdobení je (doslova) nepřehlédnutelná. Už první billboardy
při přejezdu hranic upozorňují cizince, že jsme země
pohostinná se vším všudy. Včetně erotických klubů a heren.
Našinec je pak po celé republice informován o všem možném.
Například o nejvýhodnějším pojištění, které pak může přijít
vhod i při nárazu do nosiče takové reklamy. Prvňáčkové se za
jízdy procvičují v rychlém čtení. Poznávají i cizí slova, jako
je například EREKCE – u doporučovaného prostředku k jejímu
posílení.
S touto významnou službou veřejnosti má být postupně konec.
Viz vyjádření Ředitelství silnic a dálnic: „Billboardy, které
lemují většinu tuzemských dálnic a rychlostních komunikací,
během několika let zcela zmizí. Zhruba 20 procent z nich by
mělo být odstraněno již během prvního čtvrtletí roku 2011.“
Mizí tradiční folklor a teď máme přijít i o ten novodobý. Byl
důkazem naší kulturnosti. Když chce Francouz vidět rozměrné
obrazy, musí do Louvru, kdežto u nás je bohatá galerie
nabízena podél dálnice. Billboardy posilují i vzdělání. Řidič
se například dozví o zlevnění zahradního bazénu, který si
minulý měsíc koupil ještě za plnou cenu.
Nepopírám, že ony reklamní kovové konstrukce mohou být pro
řidiče nebezpečné. Ale copak je nutno s vaničkou vylévat i
dítě? Proč radši nebylo vypsáno výběrové řízení na nějaký
měkčí, pružnější materiál? Věřím, že při dobré vůli by se
mohla uplatnit třeba guma. Ta by mohla zároveň ještě zvýraznit
účinek vystavených reklam: nosič by se kýval. Navíc by
výsledek mohl být užitečný i jako informace o momentální síle
větru.
Věštím, že budoucí generace nám to rozhodnutí vyčtou. Jen co
uvidí ve filmech z naší současnosti, jak nádherné byly výhledy
kolem dálnice. Krásky doporučující zázračné krémy. Výkonné
vysavače. Exotické cíle cestovních kanceláří. Repelenty proti
komárům. Motorové pily. Krmení pro psy. A před volbami taky
politikové s jiskrou (počítačově doplněnou) v oku.
Nezapomenutelný div dokázal na Slovensku svého času Vladimír
Mečiar. Prezentoval se veřejnosti na billboardu s předstíraným
pozadím Vysokých Tater, jenže ve skutečnosti šlo o rakouské
Alpy.
Riziko rozptylování řidičovy pozornosti nelze svádět jen na
míjenou reklamu. Z doby předbillboardové je všeobecně známé
kochání Rudolfa Hrušínského ve filmu o střediskové vesničce.
V drahných dobách mé autoškoly jsem od instruktora opakovaně
slýchal varování, abych koukal před sebe a ne „po ptákách“.
Z oněch dob stojí za připomenutí i historka z vyprávění mého
bývalého redakčního kolegy ing. Josefa Velka. Když na jednom
místě v severních Čechách poblíž podjezdu pod mostem začalo
docházet ke statisticky významnému množství nehod, bylo
posléze zjištěno, že příčinou byla zřejmě nekontrolovaná
reakce řidičů po přečtení transparentu na onom mostu. To heslo
znělo: „Sovětský svaze, ty obře, je nám s tebou dobře!“
K dosud nedoceněnému významu nosičů billboardů patří
skutečnost, že sloužily i svým odpůrcům. V noci na ně se
zájmem šplhali. Zručně strhávali megaplakáty, případně je
sprejově doplňovali. To všechno předpokládalo sportovní výkon
a zdravou pohybovou aktivitu, která nyní ztratí své uplatnění.
Snad by se po vzoru umělých horolezeckých stěn dal vytvořit
někde na okraji města cvičný areál z odstraněných nosičů
uvedené reklamy. Jako služba pro udržení svalové i kreativní
výkonnosti protibillboardových aktivistů a sprejerů, kteří
jinak záhy ostrouhají.
Bude zajímavé sledovat, zda při postupném odstraňování
reklamních držáků budou likvidovány právě ty, které mají jako
první zmizet. A ne jako v loňském roce, kdy po zimní
automobilové havárii bylo nařízeno na silnici mezi Chrudimí a
Pardubicemi odstranit konstrukci s billboardem obchodního domu
Vesna. Omylem však byl zlikvidován ten vedlejší. Budiž to
bráno jako doslovný příklad, jak si uříznout ostudu.
Lpíme na identitě špekáčků, které si necháváme mezinárodně
potvrdit glejtem jako jedinečnost. Zároveň takovou zvláštnost,
jako je obdivuhodná hustota billboardů, házíme lehkomyslně
přes palubu (přes palubní desku). Mohli jsme jejich četností
kandidovat do Guinnessovy knihy rekordů. Teď máme v nejlepším
přestat a připravit zemi o bezkonkurenční národní specialitu?!
Nebylo by prozíravější naopak pokračovat v instalování těchto
konstrukcí? Pár kilometrů je pořád ještě reklamně neosazených.
Čeho vlastně chtějí dosáhnout likvidátoři oněch nosičů? Aby se
řidič kamionu namísto příjemného pohledu na sličný zadek na
billboardu díval na nudný zadek auta před sebou?
Útěchou pro zadavatele silničních reklam, kteří v budoucnu
ostrouhají, může být snad jen skutečnost, že ústup billboardů
by pro ně mohl znamenat zmenšení rizika nevhodného umístění
lákadla na jejich výrobek. K takovému fatálnímu a drsnému
trapasu došlo vloni v Polsku. Jmenovitě v Krakově. Rozměrný
billboard pivovarské společnosti vyrábějící pivo Lech se
objevil nedaleko od místa posledního odpočinku tragicky
zesnulého prezidenta Lecha Kaczyńského – a to se zněním:
„Žízníte po zážitcích? Studený Lech!“ |
