|
|
 Radko
Kubičko, komentátor ČRo 6
Co nám odhalilo WikiLeaks
Nic tak nepřitáhne pozornost, jako když média avizují, že něco
důležitého odhalí. Ať už to má být závažná informace, že jistý
politik rozkrádá státní majetek, nebo bulvární podrobnost, že
rozjařený poslanec tančil v nočním klubu. Proto koncem roku
světová média nafoukla bublinu WikiLeaks větší, než si kauza
zasloužila.
WikiLeaks je označováno za server, který zveřejňuje tajné
materiály. Že s tím není něco v pořádku, ukázalo se záhy poté,
co přišlo s diplomatickými depešemi Spojených států. Kvůli
hackerským útokům a nepřízni hostitelských firem a států
muselo servery měnit, takže se ukázalo, že přesnější je
tradiční označení website, tedy webová stránka. Ale to je
detail. Důležitější je v internetové době zajímavý princip,
podle kterého WikiLeaks anonymně umožňuje úniky informací. Tím
poskytuje nejen možnost seznámit se s pikantnostmi i
důležitými detaily ze života mocných tohoto světa, ale také
zamyslet se nad současným světem mediálním.
Zajímavá je už jen diskuse mezi kritiky a zastánci pirátského
zveřejňování. Ti první tvrdí, že mezi WikiLeaks a teroristy,
kteří zaútočili na Světové obchodní centrum, není žádný
rozdíl. A strůjce toho všeho, Australan Assange, patří za
mříže. Zveřejňování tajných údajů ohrožuje bezpečnost vedoucí
světové demokracie. Druzí namítají, že WikiLeaks činí jen to,
co média činit mají a musí, tedy upozorňuje na aroganci moci a
zveřejňuje nepravosti. Tedy div že nečiní veřejnou službu.
Kdo má pravdu? Tak trochu obě strany. WikiLeaks opravdu
v minulosti upozornilo například na mučení a neodůvodněné
zabíjení civilistů v irácké válce nebo na nesmyslný americký
nálet, při kterém zahynuli zaměstnanci Reuters. To by měla
demokracie, založená na samočisticích mechanismech a svobodě
slova, spíše ocenit. Jenže problém je, že WikiLeaks zveřejňuje
dokumenty bez komentáře a zařazení do kontextu. A právě to je
smysl práce seriózních médií. Platí totiž staré pravidlo, že
sama informace je jistě neutrální, ale nezařazena do kontextu
ztrácí hodnotu a může být zcela kontraproduktivní pro toho,
kdo ji přijímá. A totéž platí o globální show se zveřejňováním
diplomatických depeší. Plyne z toho obrovského galimatyáše
vlastně něco? Vždyť také po světových médiích kolují hlavně ty
kuriózní pasáže, v nichž jacísi diplomaté hodnotí evropské
státníky. Alfa samec Putin, flákač a večírkář Berlusconi a
teflonová Merkelová se bezesporu nezhroutili, když si tyto
charakteristiky o sobě přečetli.
A nejzločinnější prohřešek WikiLeaks, zveřejnění seznamu
strategických objektů Spojených států po světě? To je prý
jasný návod pro teroristy, taková hrůza! Ale ruku na srdce –
musel by to být asi opravdu choromyslný a zcela dezorientovaný
terorista, kdyby si nevyhodnotil i bez rad státního
departementu, že důležitými objekty pro bezpečnost země jsou
po světě velké jaderné elektrárny, podmořské kabely,
surovinové centrály, plynovody a ropovody. To ví přece i malé
dítě.
Ale je tu zajímavá novinářská otázka. WikiLeaks je
pronásledováno a zakladatele Assange by mnoho lidí rádo vidělo
napořád za mřížemi. Ale není snad spíše viníkem ten, kdo za
únikem důležitých státních dat opravdu stojí? Nebo ten, který
ho svou nedbalostí při jejich ochraně umožnil? Proč jsou vždy
nejvíce viněni ti, kteří stojí až na konci řetězce, což jsou
zpravidla novináři? A to už není jen problém pronásledování
WikiLeaks, ale kupříkladu i známého českého zákona, který má
trestat média za zveřejnění policejních odposlechů. |
