|
|
 Co
je smutnější, než starý wrestler...
ČT1 zařadila v sobotu 5. března do večerního programu dva
filmy s Mickeyem Rourkem – kromě raného Fešáka Johnnyho
(dříve se uváděl jako Johnny Handsome) je to Wrestler
(2008), kterým se Rourke po mnoha životních karambolech opět
vrátil na výsluní a zejména prokázal mimořádné herecké nadání.
Snímek, který zaslouženě zvítězil na benátském filmovém
festivalu, ukazuje, jak zápasnický styl zvaný wrestling má
blíž k zábavné show než ke sportu, zvláště proto, že soupeři
se předem domlouvají nejen na konečném výsledku, ale i na
průběhu souboje, dokonce si nenápadně nachystají krvácející
zranění. Zápasnické scény se ovšem vyznačují mimořádnou
působivostí, která vypovídá hlavně o tom, co jsou lidé ochotni
podstoupit, aby zaujali publikum.
Wrestlera natočil spíše snobskou než odbornou veřejností
uctívaný Darren Aronofsky (kina nyní od něho uvádějí mondénní
baletní drama Černá labuť) jako svůj nezdařilejší tvůrčí počin
– díky tomu, že v něm žádné „umělečno“ nepředstírá. Vyhýbá se
sběru jakýchkoli senzačností, na své zestárlé hrdiny, kteří
dnes už jen paběrkují ze své někdejší slávy, hledí se
zřetelnou melancholií. Právě zápasníci, kteří se rádi přihřejí
na posledním záchvěvu slávy, nadšeně vytleskáváni zbytky
skalních přívrženců, jsou protagonisty tohoto příběhu.
Hlavním hrdinou je někdejší šampion Randy (Mickey Rourke svého
outsidera ztvárnil až s bolestnou virtuozitou, jakoby
poznamenanou vlastními zkušenostmi): pod úvodními titulky
sestavená montáž novinových článků prozrazuje, že kdysi patřil
ve svém oboru ke špičce, nyní ovšem připomíná ze všeho nejvíc
ztroskotance. Pronásledují jen i potíže s placením nájmu za
karavan, kde přebývá. Dostupné zaměstnání za pultem
hypermarketu jej stěží uspokojuje, jak dokládá příkladně
vygradovaná sekvence se zhýčkanými zákazníky – dlouho a
pokorně se podřizuje jejich vrtochům, než vypění.
Randy stárne a uvědomuje si opotřebované tělo, potřebuje brýle
i naslouchátko do ucha. V jeho obličeji tušíme únavu,
rezignaci, ale také poslední zbytky vůle pokračovat. Uvědomuje
si, že vsadil na špatnou kartu, avšak těžce smiřuje se s tím,
že šance něco změnit přesahuje jeho síly i odhodlání. Nedaří
se mu překonat samotu a sblížit se třeba s již dospělou
dcerou, která jej dávno zavrhla, protože ji zklamal snad ve
všem, v čem mohl. Dynamicky, expresivně vyprávěný Wrestler
ovšem nevypovídá ani tak o úpadku jednoho sportovního odvětví
jako o duši člověka, jenž s ním spojil svůj promarněný život.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
