|
Zpráva
o kalužích naděje
Zpěvák, skladatel, pianista a hráč na kornet Jan Spálený
platí už léta za přední osobnost českého blues, ale jeho alba
s bezmála třicet let fungujícím Amatérským sdružením
profesionálních muzikantů (ASPM) striktní žánrové hranice
překračují. Mísením bluesové podstaty s volnomyšlenkářstvím
jazzu, folkovou obsažností i výrazovou uhrančivostí těch
nejlepších šansoniérů stvořil Spálený hudebního křížence, jenž
u nás nemá obdoby.
Nejnovější album Zpráva odeslána (vydává EMI) se skladatelsky,
aranžérsky či zvukově v zásadě neodlišuje od předchozích
Spáleného titulů Zahrada v dešti, Má vina či …až srdce usedá.
Působí však tematicky sevřeněji než zmíněné starší disky. Jak
už je u zpěváka zvykem, i novinku otevírá vyznání „ženě, která
umí vlídně stárnout“ a korunuje další milostná skladba Smutně
mám tě rád, vesměs se tu však zpívá o bolesti těla i duše,
promarněných šancích a tíživosti stáří. Ať jde o letitou
Kalandrovu píseň Kapitán Slunce odehrávající se v plicním
sanatoriu, coververzi hitu I Put A Spell On You od Screamin‘
Jay Hawkinse proklínající „černou tmu dnů, které nemám“ nebo
vzpomínku na Zuzanu Navarovou v další vydařené předělávce
Zatím hodně pus („Je mi fajn a je mi skvěle, jen se nesmím ani
hnout...“), Spálený posluchači vskutku nic nelakuje na růžovo,
současně však neplýtvá sentimentem.
Na
tradičně silných textech se tentokrát největší měrou podílel
písňový krajinář Petr Linhart, známý jak ze sólových alb, tak
ze snímků skupiny Majerovy brzdové tabulky, který převedl do
patřičného tvaru zpěvákovy „nemocniční“ historky. Nejsilnější
text Je tady někdo? si ale napsal sám Spálený – v odzbrojující
písni o „závějích hrůzy a kalužích naděje“ se náhle blýskne
verši, které potemnělé líčení atmosféry špitálního pokoje
zásadně projasní: „Lékař leští lampu lancetou, cikán kouří
dýmku zakletou, kapitán křižníku s čepicí z papíru prohání
rybenky po dlažbách kvartýrů...
Zpráva odeslána není snadné album, Jan Spálený si ho však
v osmašedesáti může dovolit – také proto, že o zármutku a
bezmoci dovede vyprávět s pokorou i konejšivým nadhledem.
Milan Šefl |