Číslo 9 / 2011.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor se skladatelem a pianistou.
Borisem Urbánkem.


 

 

 

 

 


 

Přemysl Hnilička, publicista

Vnitřní drama klamaného manžela

Práce rozhlasových tvůrců není z nejvděčnějších. Pracují týdny či měsíce, někdy i roky na tématu, které je zajímá, věnují spoustu svého času literárnímu pásmu, rozhlasové hře, četbě či seriálu – a výsledkem je rozhlasová inscenace, která zavíří éterem, týden si pobude na internetu a pak zmizí v archivu. Na rozdíl od filmu či televizní inscenace se málokdy dočká nějakého kritického ohlasu: česká média (krom týdeníku, který držíte v ruce, či Divadelních novin) se o rozhlasovou tvorbu prostě nezajímají. Tak se může snadno stát, že i pozoruhodná inscenace nemusí být v čase své premiéry dostatečně doceněna a zrecenzována. Pojďme to tedy napravit alespoň u jedné, která měla premiéru v čase Vánoc na Vltavě.
Dvoudílná inscenace Pekařova žena vznikla podle filmového scénáře Marcela Pagnola, napsaného na námět Jeana Giona (povídka Modrý Jan). Dramaturg Martin Velíšek a režisérka a autorka rozhlasové úpravy Hana Kofránková udělali na textu velký kus práce a podařilo se jim látku zcela převést do zvukové podoby. Příběh pekaře, který začíná se svou ženou nový život v pekárně malé vesničky, začíná téměř bukolicky: místní občané, již léta nespokojení s chleby pekařova předchůdce, jej vítají s radostí a očekáváním. Situace se však brzy změní: pekařova žena totiž uteče s markýzovým pastýřem. Pekařova reakce však vesnici překvapí: podvedený manžel naprosto odmítá přijmout čím dál víc průkaznější nevěru své ženy. Hájí ji a omlouvá, vymýšlí si stále nesmyslnější odůvodnění její nepřítomnosti. Vesnice zareaguje po svém: někteří se mu za zády pošklebují, jiní povytahují obočí, ale všichni se mu snaží ze všech sil pomoci, protože nad nimi všemi visí jako Damoklův meč pekařovo prohlášení: dokud se žena nevrátí, neupeče jediný bochánek chleba.
Typickou francouzskou vesničku se podařilo režisérce i hercům rozžít vskutku vtipně a živelně: potěší hádavá dvojice faráře (Jaroslav Plesl) a učitele (Filip Čapka), řešící odvěký spor sekulárního a církevního vzdělávání, opilečtí braši Pétuque, Antonín, Barnabáš a Kazimír (Jiří Lábus, Svatopluk Skopal, Martin Zahálka a Miroslav Táborský), kteří sice pijí stejné víno a jedí stejný chléb, přesto však nejsou schopni spolu prohodit pár vět, neboť jejich rody žijí ve staletém a nesmyslném nepřátelství. Staropanenskou, jako ze Zvonokos vyšlou slečnu Andělu v úsečných větách a zatrpklém tónu interpretuje Taťjana Medvecká, záletnou pekařku s ohněm v krvi zase Tereza Bebarová. Všemu hereckému hemžení však vévodí Václav Vydra: jeho pekař dokáže udržet vaši pozornost po oba dva díly inscenace. Nezvykle umírněnými a jako na lékařských vážkách dávkovanými prostředky rozehrává vnitřní drama klamaného manžela. Vývoj od nevěřícného vymlouvání zjevné pravdy až po opilecky rezignované přiznání stavu věcí je Vydrou hrán s bravurou, která překvapuje více než příjemně. Závěrečná scéna, v níž přijímá zpátky navracející se ženu, dojme a pobaví svou bezelstnou upřímností.
Režisérka Kofránková dovedla připravit životnou a zábavnou inscenaci. Lze věřit, že v tomto případě nezůstane pouze u premiéry a jedné náhodné reprízy.



  Kanály nechtěných
  informací

  Jak to vidí Věra Nosková  
 
  Zpráva
  o kalužích naděje

  Pořiďte si  
 
  Robinsonka
  je neohrožený druh

  Téma