|
|
 Přemysl
Hnilička, publicista
Vnitřní drama klamaného manžela
Práce rozhlasových tvůrců není z nejvděčnějších. Pracují týdny
či měsíce, někdy i roky na tématu, které je zajímá, věnují
spoustu svého času literárnímu pásmu, rozhlasové hře, četbě či
seriálu – a výsledkem je rozhlasová inscenace, která zavíří
éterem, týden si pobude na internetu a pak zmizí v archivu. Na
rozdíl od filmu či televizní inscenace se málokdy dočká
nějakého kritického ohlasu: česká média (krom týdeníku, který
držíte v ruce, či Divadelních novin) se o rozhlasovou tvorbu
prostě nezajímají. Tak se může snadno stát, že i pozoruhodná
inscenace nemusí být v čase své premiéry dostatečně doceněna a
zrecenzována. Pojďme to tedy napravit alespoň u jedné, která
měla premiéru v čase Vánoc na Vltavě.
Dvoudílná inscenace Pekařova žena vznikla podle filmového
scénáře Marcela Pagnola, napsaného na námět Jeana Giona
(povídka Modrý Jan). Dramaturg Martin Velíšek a režisérka a
autorka rozhlasové úpravy Hana Kofránková udělali na textu
velký kus práce a podařilo se jim látku zcela převést do
zvukové podoby. Příběh pekaře, který začíná se svou ženou nový
život v pekárně malé vesničky, začíná téměř bukolicky: místní
občané, již léta nespokojení s chleby pekařova předchůdce, jej
vítají s radostí a očekáváním. Situace se však brzy změní:
pekařova žena totiž uteče s markýzovým pastýřem. Pekařova
reakce však vesnici překvapí: podvedený manžel naprosto odmítá
přijmout čím dál víc průkaznější nevěru své ženy. Hájí ji a
omlouvá, vymýšlí si stále nesmyslnější odůvodnění její
nepřítomnosti. Vesnice zareaguje po svém: někteří se mu za
zády pošklebují, jiní povytahují obočí, ale všichni se mu
snaží ze všech sil pomoci, protože nad nimi všemi visí jako
Damoklův meč pekařovo prohlášení: dokud se žena nevrátí,
neupeče jediný bochánek chleba.
Typickou francouzskou vesničku se podařilo režisérce i hercům
rozžít vskutku vtipně a živelně: potěší hádavá dvojice faráře
(Jaroslav Plesl) a učitele (Filip Čapka), řešící odvěký spor
sekulárního a církevního vzdělávání, opilečtí braši Pétuque,
Antonín, Barnabáš a Kazimír (Jiří Lábus, Svatopluk Skopal,
Martin Zahálka a Miroslav Táborský), kteří sice pijí stejné
víno a jedí stejný chléb, přesto však nejsou schopni spolu
prohodit pár vět, neboť jejich rody žijí ve staletém a
nesmyslném nepřátelství. Staropanenskou, jako ze Zvonokos
vyšlou slečnu Andělu v úsečných větách a zatrpklém tónu
interpretuje Taťjana Medvecká, záletnou pekařku s ohněm v krvi
zase Tereza Bebarová. Všemu hereckému hemžení však vévodí
Václav Vydra: jeho pekař dokáže udržet vaši pozornost po oba
dva díly inscenace. Nezvykle umírněnými a jako na lékařských
vážkách dávkovanými prostředky rozehrává vnitřní drama
klamaného manžela. Vývoj od nevěřícného vymlouvání zjevné
pravdy až po opilecky rezignované přiznání stavu věcí je
Vydrou hrán s bravurou, která překvapuje více než příjemně.
Závěrečná scéna, v níž přijímá zpátky navracející se ženu,
dojme a pobaví svou bezelstnou upřímností.
Režisérka Kofránková dovedla připravit životnou a zábavnou
inscenaci. Lze věřit, že v tomto případě nezůstane pouze u
premiéry a jedné náhodné reprízy. |
