|
|
 Když
v Pekingu řádí zloději kol
Po deseti letech se i k nám konečně dostává vítězný film z
berlínského festivalu Kolo v Pekingu (26. 3., ČT2,
23.05). Přináší věrohodný obraz čínského hlavního města,
olbřímí megapole, kam se stahují mladí lidé z venkova, aby tu
hledali uplatnění. Takovým je i mladičký Kuej: získá místo
uniformovaného poslíčka a spolu s tím i jízdní kolo, které
však musí splácet. Když mu je kdosi ukradne, je vyhozen ze
zaměstnání, protože nestihne včas doručit zásilku. Kuej po něm
začne pátrat a skutečně kolo objeví. Jenže novým majitelem je
student Ťien, jenž si dotyčný bicykl zakoupil v obchodě s
ojetinami, kam jej zloděj stihl prodat. Ale i v konfliktní
situaci by si lidé měli vycházet vstříc – takové je poselství
filmu.
Pokud úvodní zápletky připomenou slavný italský snímek Zloději
kol, podobnost je to spíše náhodná než záměrná. Režisér Wang
Xiaoshuai pohled neupíná ani tak na sociální poměry jako na
jejich odraz v privátních osudech jednotlivých postav.
Podrobně rozehrává jak poslíčkův trudný úděl, tak studentovy
pokusy vyrovnat se bohatším spolužákům. A všimněme si
důležitého rysu – leckteré postavy, hlavně dívčí, rády
předstírají sociální postavení, jaké nemají. Ano, chudoba je
dnes vnímána jako něco, zač by se měl člověk stydět, jako
příznak neschopnosti.
K ostřejšímu střetu různých mentalit a životních stylů ovšem
nedojde – existují vedle sebe dva rozdílné světy, které se
stěží protnou. Velkou pozornost režisér věnuje především
poslíčkovi: podrobně vykresluje jeho způsob reagování,
upozorňuje na omezenou schopnost cokoli vysvětlit či se o
cokoli přít. Je zjevné, že velkoměstskou realitu nechápe, že
na ni reaguje víceméně pudově. Obraz současného Pekingu, jímž
se Kuej často nechápavě proplétá, je působivý: střídají se
zaplněné autostrády s honosnými budovami a přepychovým
zařízením, současně nahlédneme do chudinských čtvrtí. Čínská
společnost je tu zobrazena jako kapitalistická, každý se musí
postarat sám o sebe, marně by očekával soucit.
Vypravěčsky sugestivní dílo uchvátí vyrovnanými inscenačními
složkami, nabídne nenápadnou, v některých okamžicích až
dokumentaristickou či naopak lyrickou vizualitu. Také
ztvárnění postav přesvědčuje o jejich plnokrevnosti i
svérázech. Film má velkou poznávací hodnotu: mapuje všední dny
velkoměsta, až malebně načrtává závoje jízdních kol
zaplavující silnice – osudy obou hrdinů jsou z této spleti
dočasně vytaženy, aby se do ní opět vrátily.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
