Když v Pekingu řádí zloději kol

Po deseti letech se i k nám konečně dostává vítězný film z berlínského festivalu Kolo v Pekingu (26. 3., ČT2, 23.05). Přináší věrohodný obraz čínského hlavního města, olbřímí megapole, kam se stahují mladí lidé z venkova, aby tu hledali uplatnění. Takovým je i mladičký Kuej: získá místo uniformovaného poslíčka a spolu s tím i jízdní kolo, které však musí splácet. Když mu je kdosi ukradne, je vyhozen ze zaměstnání, protože nestihne včas doručit zásilku. Kuej po něm začne pátrat a skutečně kolo objeví. Jenže novým majitelem je student Ťien, jenž si dotyčný bicykl zakoupil v obchodě s ojetinami, kam jej zloděj stihl prodat. Ale i v konfliktní situaci by si lidé měli vycházet vstříc – takové je poselství filmu.

Čínská společnost je ve filmu Kolo v Pekingu zobrazena jako kapitalistická, každý se musí postarat sám o sebe, marně by očekával soucit

Pokud úvodní zápletky připomenou slavný italský snímek Zloději kol, podobnost je to spíše náhodná než záměrná. Režisér Wang Xiaoshuai pohled neupíná ani tak na sociální poměry jako na jejich odraz v privátních osudech jednotlivých postav. Podrobně rozehrává jak poslíčkův trudný úděl, tak studentovy pokusy vyrovnat se bohatším spolužákům. A všimněme si důležitého rysu – leckteré postavy, hlavně dívčí, rády předstírají sociální postavení, jaké nemají. Ano, chudoba je dnes vnímána jako něco, zač by se měl člověk stydět, jako příznak neschopnosti.

K ostřejšímu střetu různých mentalit a životních stylů ovšem nedojde – existují vedle sebe dva rozdílné světy, které se stěží protnou. Velkou pozornost režisér věnuje především poslíčkovi: podrobně vykresluje jeho způsob reagování, upozorňuje na omezenou schopnost cokoli vysvětlit či se o cokoli přít. Je zjevné, že velkoměstskou realitu nechápe, že na ni reaguje víceméně pudově. Obraz současného Pekingu, jímž se Kuej často nechápavě proplétá, je působivý: střídají se zaplněné autostrády s honosnými budovami a přepychovým zařízením, současně nahlédneme do chudinských čtvrtí. Čínská společnost je tu zobrazena jako kapitalistická, každý se musí postarat sám o sebe, marně by očekával soucit.

Vypravěčsky sugestivní dílo uchvátí vyrovnanými inscenačními složkami, nabídne nenápadnou, v některých okamžicích až dokumentaristickou či naopak lyrickou vizualitu. Také ztvárnění postav přesvědčuje o jejich plnokrevnosti i svérázech. Film má velkou poznávací hodnotu: mapuje všední dny velkoměsta, až malebně načrtává závoje jízdních kol zaplavující silnice – osudy obou hrdinů jsou z této spleti dočasně vytaženy, aby se do ní opět vrátily.

Jan Jaroš, filmový publicista



  Změny pro změny
  Jak to vidí Jaroslav Vanča  
 
  Jára Cimrman, hedvábný, velebný

  Pořiďte si  
 
  Perla saské Florencie
  Téma