|
|
 Semperoper
– perla saské Florencie
Český rozhlas 3 – Vltava nedávno věnoval své vysílání
Drážďanům, které byly před šestašedesáti lety zničeny
bombardováním. Tamní legendární opera, někdejší královské
dvorní divadlo postavené Gottfriedem Semperem, byla
znovuotevřena až 13. února 1985. V této budově dnes působí
operní a baletní soubor včetně slavné Staatskapelle, jejíž
počátky se datují do roku 1548. Hlavní dramaturgyní je paní
Nora Schmidovou, která poskytla následující rozhovor o
historii i současnosti Semperovy opery.
Kde se v Drážďanech hrálo v mezidobí od roku 1945 do roku
1985?
Drážďany mají velmi dlouhou historii jako město kultury a
hudby a už před několika sty lety byly jedním z prvních center
opery v německy mluvícím prostoru v Evropě. První operní
divadla ničily války i požáry, způsobené nedokonalou divadelní
technikou. A přesto bylo naše operní divadlo vždy postaveno
znovu. Mezi lety 1945 a 1985 se hrálo na různých místech,
hlavně v takzvaném Velkém domě, to je dnešní Schauspielhaus.
S provozováním opery a kulturním životem se po válce začalo
relativně brzy. Pro zajímavost – jako první z českých oper tu
byla po válce uvedena Dvořákova Rusalka. Mnozí na toto
představení vzpomínají i dnes, zvlášť když v prosinci byla
uvedena nová inscenace, která vypadá zcela jinak.
Novou Rusalku zde se Staatskapelle Dresden a mezinárodním
sólistickým obsazením nastudoval český dirigent Tomáš Netopil.
Mají tu na repertoáru i jiné české opery?
Rusalka je začátek linie, kterou nastolila se svým týmem nová
intendantka Ulrike Hesslerová, první žena v této funkci
v Semperově opeře. Stále zdůrazňuje, že hlavní město, které je
Drážďanům nejblíže, není Berlín, ale Praha. Jak geograficky,
tak kulturně. Například hudebníci Staatskapelle se cítí více
spojeni s českým nebo vídeňským zvukovým ideálem, než
s pruským. V následující sezóně budeme hrát Švandu dudáka od
Jaromíra Weinbergera, operu, která zde byla naposledy hrána
v padesátých letech. Jednu z hlavních rolí v této inscenaci
ztvární mladý český tenorista Ladislav Elgr, který u nás už
vystupoval loni na podzim ve Straussově Daphne.
Připomněla jste Staatskapelle Dresden. Tento orchestr je
spojen od počátku s operou?
Ano, to patří k tradici tohoto orchestru, který býval
dvorním operním orchestrem. Je jedním z deseti nejlepších na
světě, koncertuje tady i v zahraničí. Staatskapelle je na
svých cestách vyslancem Drážďan a Saska ve světě.
V současnosti ho tvoří sto osmdesát hudebníků, mezi nimi i ti
z takzvané Orchesterakademie, kteří se vzdělávají a společně
absolvují studium. V celé Semperově opeře je osm set
zaměstnanců. Operní divadlo je multifunkční podnik. Na jedné
straně je tu orchestr, zpěváci, sbor, celá technika, která
staví scénu, zvukové oddělení, maskéři, ale také dílny. Máme
vlastní krejčovskou dílnu, truhlářství, zámečnictví, malířský
sál, až po zbrojnici, rekvizity. K tomu samozřejmě přistupuje
celé umělecké plánování a také určitá část správy. Máme víc
než třicet pěvců z pěti kontinentů a hostovat k nám přijíždějí
z celého světa. A ráda bych připomněla i balet, kde jedním
z našich prvních sólistů je Čech Jiří Bubeníček.
Šéfdirigentem Staatskapelle je Fabio Luisi, od nové sezony
nastoupí Christian Thielemann. Dlouhá tradice orchestru je
spojena s velkými muzikantskými jmény minulosti...
Byl tady Schütz, Hasse a krátkodobě Händel. Ten pak opět
odešel a vzal s sebou nejlepší zpěváky, takže se stal
v Drážďanech poněkud neoblíbeným. Od Heinricha Schütze údajně
pochází první německá opera Daphne, která byla také poprvé
provedena v Drážďanech. Její rukopis už bohužel neexistuje.
Padnul za oběť požáru.
V historii se tu odehrála řada premiér Straussových a
Wagnerových oper. Zajímalo by mne, proč právě tady a ne
například v Berlíně, nebo jiném větším městě?
Na jedné straně to určitě bylo v kvalitě orchestru, tehdy
ještě dvorní kapely, která měla právě za těchto skladatelů
neuvěřitelně dobrou pověst. Richard Wagner vždy mluvil o
„zázračné harfě“. Existují také euforické výroky Richarda
Strausse v tomto směru. S orchestrem je vždy úzce spojeno i
postavení šéfdirigenta, generálního hudebního ředitele.
V mnoha fázích historie drážďanské opery to byly osobnosti,
které podporovaly v hudbě to nové a měly také kontakt se
skladateli. O díla Richarda Strausse, jehož devět oper zde
mělo premiéru, se starali dirigenti jako byl Ernst von Schuch,
Fritz Busch, Karl Böhm. Vznikla zde tedy tradice. Navíc byly
Drážďany vždy považovány za město kultury, a myslím, že svou
roli sehrála i krása této operní budovy a její vynikající
akustika.
Jana Vašatová, redaktorka ČRo 3 – Vltava
|
