|
|
 Ivan
Němec, publicista
Zkouška dospělosti před maturitou
Myslím, že povídku Karla od Boženy Němcové zná většina
dnešních středoškoláků jen podle názvu a zprostředkovaného
obsahu než z vlastní četby. Nepochybně ji však ovládá
středoškolský profesor češtiny a spisovatel Pavel Brycz, jenž
se nedlouho po své čtyřicítce může chlubit řadou prozaických,
básnických a dramatických děl, které vyvolávají ohlas mezi
čtenáři i kritiky nejen tím, že několik z nich je ověnčeno
cenami. Svou rozhlasovou komedií Karla (premiéra 22. 2.)
přispěl do cyklu Vinohradská 12, v němž stanice Vltava uvádí
tucet nových her současných dramatiků. Shoda názvů mezi
povídkou Němcové a Bryczovou hrou není jistě náhodná, neboť
z dívky Karly se u obou autorů vyklube hoch. Jistou podobnost
mezi titulními hrdiny bychom snad našli i v jejich šikovnosti
a obětavosti, ale jejich další srovnávání by bylo značně
kostrbaté.
Bryczova Karla, kterou autor obdařil příjmením Němcová, je
mladá oblíbená profesorka angličtiny a češtiny, která právě
zadává maturitní otázky, když do školy vstoupí policie a začne
se shánět po Karlu Němcovi. Zakrátko je všem jasné, že Karla
je vlastně Karel, jenž se pustí do vysvětlujícího vypravování.
Kompozice hry tak dostane podobu přerušované retrospektivní
dějové linie, z níž se začne odvíjet příběh, o jehož
pravděpodobnosti musí člověk začít pochybovat.
Maturant Karel (Kryštof Hádek) sice zájem o studium příliš
neprojevuje, takže je na propadnutí, ale o to větší má vztah k
nejrůznějším školním srandičkám a recesím. Svůj lehkovážný
způsob života však rázem změní, když jeho matka utrpí vážný
úraz a on zůstane s dvěma malými sourozenci sám. Odmítne
hledat pomoc v sociálním ústavu pro mládež a když mu kamarád
se spolužačkou přivedou do domu starou paní Naďu, co bývala
kdysi baletkou a teď vybírá na ulici popelnice, přijme ji na
hlídání malého bratra a sestřičky. Zdroj příjmů mu pomůže
vyřešit inzerát, v němž střední zdravotní škola hledá učitelku
angličtiny a češtiny. Karel, opíraje se o bonmot, že „pohlaví
je dnes věcí osobního rozhodnutí“, se lehce přejinačí do dívčí
podoby a úspěšně absolvuje přijímací pohovor, při němž
natvrdlá ředitelka neodhalí ani jeho převlek, ani falešný
vysokoškolský diplom. Lehce projde i jazykovými testy
„svých“ předmětů, v nichž se jako student neúspěšně potácí.
Všechno praskne ve chvíli, kdy policie zadrží opatrovnici
Naďu, jak vybírá popelnice i se svými svěřenci, a milovaná
profesorka Karla se stane Karlem, který čelí podezření ze
zanedbání péče.
Byl bych k nastíněné hře vstřícnější, kdyby šlo skutečně o
komedii, v níž se pracuje s jasnou nadsázkou, třeba i vtipně
přeexponovanými obrazy, aniž by si při tom hrála na reálný
příběh. Komedie Pavla Brycze navíc zároveň nabízí jakési
vyumělkované naučení o morální zodpovědnosti, kterou na sebe
okamžitě vezme doposud rozjívený puberťák, protože to vyžadují
vážné okolnosti. Ozývá se to zvláště ve finále hry, kdy
zkarikovaný profesor, z něhož si Karel dosud dělal jen
šprťouchlata, pronáší na maturantovu obhajobu obdivná slova
„dospělost už dávno složil“.
Dosavadní tvorba Pavla Brycze obsahuje závažnější a
propracovanější díla než je tato Karla, jejíž zjednodušující a
poněkud naivní děj mohl stěží někam posunout režisér Vladimír
Rusko, který se poctivě vyrovnal se „zátěží“ více než dvaceti
postav. |
