|
|
Shakespeare for ever
Představte si scénu, jež se odehrála kteréhosi dne ve
Stratfordu nad Avonou, v zahradě domu, v němž kdysi bydlel
doktor John Hall a jeho žena Sussanah, dcera Williama
Shakespeara. Náhle se tam objevila skupina lidí, kteří –
v rukou texty svých rolí a ne zcela nepodobni řemeslníkům ze
Snu noci svatojánské – si jen tak pro sebe, s náramnou chutí a
nadšením na této shakespearovské půdě zahráli Krále Leara.
 Divákem
improvizovaného a zcela jedinečného představení byl i jeden
z posluchačů Vltavy, pan Jan Mašát, který tento tak trochu
snový a zároveň velice reálný zážitek popsal v jednom z mnoha
dopisů, které posluchači posílají k velkému shakespearovskému
cyklu stanice Vltava Divadlo svět. Jeho první díly byly
odvysílány už v roce 2001, a dosud je možné těšit se na
novinky – a na překvapení. Vždy v sobotu v 16 hodin, jednou za
čtrnáct dní.
Náhodné setkání Shakespearova pražského čtenáře a ctitele
s anglickými amatérskými herci v dramatikově rodišti jako by
v sobě skrývalo i nejeden symbol: vždyť putování za historií a
úcta k tradici se tu proplétá s živou chutí zahrát si a hrát
si a snad ještě víc než profesionální divadelní představení
dokazuje, že zájem čtenářů a diváků o Shakespeara je vskutku
bezprostřední a upřímný. Ani po čtyřech staletích se
Shakespeare zkrátka nestal povinným čítankovým klasikem. Stále
nás baví a okouzluje, rozesmává i děsí a pořád v něm s údivem
objevujeme sami sebe jako v onom magickém zrcadle světa, jímž
vždycky bylo právě divadlo – dobré divadlo – a jeviště. Prkna,
která také znamenají svět.
Rozhlasové Divadlo svět
Neutuchající – ba naopak spíše stále rostoucí zájem o
Shakespeara dokazuje i cyklus třicetiminutových pořadů Divadlo
svět, ve kterém Martin Hilský posluchačům v ukázkách a
komentářích představuje celé Shakespearovo dílo. Cyklus
vznikal vlastně postupně a původně nikdo nepředpokládal, že
bude nakonec tak rozsáhlý. Prvních devět částí uvedla stanice
Vltava už v létě roku 2001, a protože posluchačský ohlas byl
odpočátku značný, přibývaly během několika následujících let
další díly. (A nesmíme zapomenout ani na stopadesátičtyřdílný
dvojjazyčný anglicko-český projekt Sonety, jehož posluchačský
ohlas byl vskutku ohromný a který ve zkrácené podobě vydal
Radioservis). Nyní tedy Vltava vysílá cyklus Divadlo Svět
poprvé vcelku a v jeho závěrečné fázi uvede také sedm
premiérových dílů, které budou i pro mnohé zájemce o
Shakespeara do jisté míry překvapením. Martin Hilský v nich
totiž tentokrát seznámí posluchače i s méně známou částí
Shakespearova literárního odkazu, o které se dokonce dodnes
vedou polemiky a učené spory.
Kéž ti brání svatý strach…
 „Kéž
ti brání svatý strach, rušit rýčem věčný prach. Ať proklet je,
kdo dotkne se mých kostí, kdo dá mi pokoj, dojde blaženosti.“
Tak zní v českém překladu Epitaph on Himself – Epitaf na sebe
sama, který můžeme číst na kamenné desce v kostele Svaté
Trojice ve Stratfordu nad Avonou. I toto čtyřverší dnes
odborníci zahrnují do Shakespearova díla, a to mezi texty
apokryfní, ztracené a sporné, jimž Martin Hilský věnuje jednu
ze závěrečných kapitol cyklu. O některé z těchto textů, u
nichž Shakespearovo autorství nelze jednoznačně dokázat a mezi
něž dnes dnes patří víc než sedmdesát her a osmdesát básní –
někdy vskutku jen kratičkých – se stále vedou spory. Ani
citovaný epitaf nelze připsat Shakespearovi s úplnou jistotou.
Pro jeho pravost však hovoří fakt, že vedle stratfordského
kostela byla kostnice a že si Shakespeare nepřál, aby jeho
kosti byly do této anonymní kostnice přemístěny. Třebaže tedy
jeho autorství jednoznačně prokázané není, vyloučit je nelze.
A možná se někdy v budoucnu přesvědčivý důkaz objeví. Pro
autorství, anebo možná proti. U Shakespeara není žádné
překvapení vyloučeno.
Úspěšná lásky snaha?
Největším překvapením by ovšem mohl být objev nějakého dosud
neznámého textu – ne snad jen drobných příležitostných
veršíků, ale celé hry. Bylo by to možné? Teoreticky ano.
V různých dobových dokumentech se totiž objevují zmínky o
hrách, které neznáme. Tak třeba v roce 1598 – tedy ještě za
Shakespearova života – se v seznamu jeho komedií a tragédií
objevuje hned za hrou Marná lásky snaha také titul Úspěšná
lásky snaha. Hra tedy tehdy vyšla, ale žádný výtisk se
nezachoval, což je vzhledem k tomu, že hry měly náklad 500 až
1500 výtisků naprostá záhada. Existovala ale Úspěšná lásky
snaha opravdu? Nebo to byl jen zkomolený titul? Další z dosud
nevysvětlených tajemství.
To v lidském dechu budou žít má slova…
 A
tajemství samotného Shakespeara? Jak je možné, že po tak
dlouhou dobu zůstává stále nejhranějším světovým dramatikem?
Jak to, že oslovuje každou dobu? A jak je vůbec možné, že
v 21. století k nám promlouvá stejně naléhavě jako před čtyřmi
sty lety? O tom, proč se Shakespeare už tak dlouho a vždycky
znovu stává současníkem a mluvčím každé nové generace, bude
Martin Hilský hovořit v kapitole nazvané Shakespearovský
kánon. Zatím snad jen malý citát: „To v lidském dechu budou
žít má slova – a v každém z nich ty vstaneš z mrtvých znova,“
říká Shakespeare v závěru Sonetu 81, jako by tušil, že jeho
druhý, posmrtný život bude daleko bohatší než jeho život
fyzický. A Martin Hilský k tomu dodává: „Shakespearovský kánon
není něco jednou provždy vytvořeného, ale spíše něco znovu a
znovu vytvářeného.“
Jarmila Konrádová, publicistka |
