|
|
Komedianti ve hře o život
V současném divadle se čím dál výrazněji prosazují hry
odvozené z filmů. Řadí se k nim i titul britského dramatika
Nicka Whitbyho Být či nebýt, jehož českou premiéru nedávno
uvedla činohra Národního divadla v Praze. Předlohou byl
stejnojmenný americký film Ernsta Lubitsche z roku 1941,
ztvárňující optikou černé komedie až frašky téma nacistické
okupace Polska. Jejími hrdiny jsou herci varšavského divadla,
kteří několik měsíců před vypuknutím války zkoušejí satirickou
hru Dárek od Hitlera. Ministerstvo vnitra ji ovšem zakáže, aby
sousední stát neprovokovalo. Ansámbl tedy místo ní uvádí
Hamleta v titulní roli s hercem Turou. Nejslavnější princův
monolog je vždy zároveň signálem pro poručíka Sobinskiho,
mladého milence Turovy ženy, aby se zvedl z hlediště a v šatně
tuto primadonu souboru potěšil – třeba vyprávěním o svých
dovednostech armádního pilota.
Do chvíle, než jsou představení Hamleta v Teatru Polskim
přerušena bombardováním Varšavy, působí inscenace režiséra
Daniela Špinara uváděná na scéně Stavovského divadla poněkud
rozpačitě. Snaha tohoto loňského laureáta Ceny Alfréda Radoka
nastavit ironické zrcadlo narcismu divadelníků a kašírovanosti
jejich světa je sice zřejmá, jenže zrcadlené často s oním
zrcadlem nerozlišitelně splývá.
Správné grády inscenace naštěstí získává s peripetiemi
příběhu. Ve válce herci Teatru Polskiho nuzují v prostorách
svého zavřeného a bombardováním zdevastovaného divadla. Opět
mezi ně přichází poručík Sobinski. Tentokrát ovšem kvůli
pletkám vojensko-zpravodajským. A zaplete je do nich všechny.
Herci musejí nejdříve jednoho nebezpečného dubl agenta
přesvědčit, že se jejich divadlo změnilo ve velitelství
varšavského gestapa a poté se Tura musí odebrat na skutečné
velitelství a onoho dubl agenta sehrát. Spolu s tím, jak se
hamletovská árie „být či nebýt“ obloukem přes milostnou frašku
vrací zpět ke své existenciální podstatě, proměňuje se i
vrstevnatost herecké interpretace. Nejvíc různorodých fazet
nabízí role Turova a Miroslav Donutil je všechny dokonale
rozehrává: nafoukaný „mistr“, přecitlivělý ješita, nevědomý a
posléze vědomý paroháč, falešný agent hrající o život svůj i
své nevěrné ženy. Proměnlivý charakter této varšavské
primadony zvládá neméně přesvědčivě Miluše Šplechtová. A když
dodám, že švarným poručíkem letectva je Jan Dolanský,
velitelem varšavského gestapa, jenž se rád předvádí při
tělesných cvicích v trenýrkách, Václav Postránecký a že členy
varšavského divadla dále představují kupříkladu David Matásek
či Kateřina Burianová, je zřejmé, že nová inscenace Národního
divadla má i přes svůj průměrný začátek nakonec divákům přece
jen co nabídnout.
Bronislav Pražan, publicista
|
