|
|
 Pavel
Kohout, ekonom
Bu bu bu, menší zlo!
Proč je česká politika dvacet let po znovuzískání svobody
v takovém marasmu? Proč je míra korupce natolik velká, že již
má makroekonomické rozměry? Příčiny nelze shrnout do povrchní
floskule „je to v lidech“. Jsou systémové. Systém fungování
české politiky je chybně vybudován. Obsahuje neopravitelné
konstrukční vady.
První konstrukční vadou je systém hromadných kandidátek bez
možnosti škrtání. Volič nejenže nemá možnost vyškrtnout
kontroverzní jedince, ale nemá ani šanci vědět, kdo, proč a
jak určitého kandidáta na kandidátku zapsal. Pobídka ke
korupci: ty mi prokážeš službu, já tě zapíšu na volitelné
místo. Kroužkování řeší jen málo.
Druhou systémovou chybou je nevyváženost moci. Řečeno slovy
jedné soudkyně (na jméně nezáleží), není u nás demokracie,
nýbrž parlamentní despocie. Poslanecká sněmovna může všechno,
co si sama dovolí. V menším měřítku to platí i pro městskou
radu či magistrát.
Třetí systémovou chybou je státní televize a státní cenzura
sdělovacích prostředků. Svobodný národ nepotřebuje státní
televizi. Slovíčko „veřejnoprávní“ je legrační. Vždyť každý
televizní redaktor ví, že pokud se znelíbí někomu mocnému,
poletí. Soukromé televizní stanice a noviny jsou rovněž pod
tlakem: co kdyby jim státní nebo na státu závislé podniky
zrušily inzerci?
Jediným svobodným sdělovacím prostředkem v České republice je
internet. To je málo.
Čtvrtou systémovou chybou je financování politických stran
státem. Tento systém měl původně vymýtit korupci, ale vedl
k přesnému opaku. Vznikl systém sociálních jistot pro
politické strany a jejich kmotry, pardon, pro stranické
špičky. Korupce samozřejmě nezmizela, pouze korupčníci si
začali dávat větší pozor. Státní příspěvky politickým stranám
ovšem zvýšily jejich moc.
Pátou systémovou chybou je existence čtyř až pěti mocenských
pater. Máme městské úřady (někde magistrát a městské části),
hejtmanství (již název zní feudálně a praxe tomu odpovídá),
provinční vládu (v Praze) a centrální vládu (v Bruselu.) Na
každé úrovni existuje jistá míra korupce. Dokud fungoval starý
dobrý pragocentrismus, byla korupce pro politické činovníky
jistým rizikem: byli přece jen na očích. Ne vždy a ne všichni,
ale riziko existovalo. Nyní však existují hejtmanství. Co se
děje na krajích, bývá státní televizi obvykle lhostejné.
Brusel je daleko, pánbůh vysoko.
Šestou systémovou chybou je existence komunistické strany. Ta
nutí zbytek levice včetně té umírněné, přizpůsobit se extrému.
Pro lumpy na pravici je přítomnost KSČM hotovým požehnáním:
„Buď budete volit nás, anebo přijdou komunisti, bububu! Dobrá,
sice krademe, ale buď my, nebo komunisti, budliky budliky!
Bububu, menší zlo!!!“
Pravice, která má takto zajištěn dostatek hlasů pro přítomnost
v parlamentu, má zároveň díky sociálnímu systému v podobě
státních příspěvků zajištěnu pohodu, klídek a leháro. K této
sociální jistotě si pak ještě lze přivydělat projekty typu
OpenCard a velmi lukrativní výstavbou dálnic a především
tunelů.
O levici škoda mluvit, tato zahálčivá třída se nechá živit
soukromým sektorem a ještě kouše do rukou, které ji živí.
Tak, už se těšíte na další předčasné volby? |
