|
|
Za Mainerem do ticha
Na výstavu nových prací Martina Mainera (1959),
profesora malby na pražské AVU, je trochu smutná cesta.
Zatímco v nákupní Galerii Vaňkovka není pro samý konzum k
hnutí, Wannieck Gallery, vyhrazená modernímu umění a stojící
jen kousek opodál, zeje dokonalou prázdnotou. To ticho se ale
k jedenáctce nových Mainerových prací vlastně hodí. A nejen
proto, že výstava nabádá svým názvem – Vize pro tebe –
k soustředění.
 Co
na vystavených akrylech zaujme na první pohled, je jejich
rozměrnost. Divák se cítí mezi těmi ohromnými plátny,
zavěšenými na bílém pozadí a posetými vesměs abstraktními
motivy, jako mezi sloupy nějaké sakrální stavby. Když ohledá
jednotlivé kusy zevrubněji, padne mu do oka technika dekalku,
symetrických barevných skvrn, jejichž imaginativní potenciál
prověřovali zejména ve dvacátých letech minulého století
francouzští a čeští surrealisté – stejně jako švýcarský
psychiatr Hermann Rorschach. Právě jeho proslavené testy jako
by Mainer svými novými díly parafrázoval.
Ostatně zájem o proměnlivé stavy duše, často povzbuzované
různými psychotropními látkami, je zřejmě jádrem Mainerovy
tvorby. Nakolik jsou jeho umělecké výstupy pravdivým otiskem a
nakolik stylizovanou hrou, zůstává otevřené – nicméně některá
z pláten „dýchají“ velmi přesvědčivě. Ten dojem utvářejí
jednak drobné situace či rovnou příběhy, které se obnažují
divákovi před očima v konkrétních barevných skvrnách, jednak
jistá energetická struktura obrazu, příbuzná eruptivním malbám
Františka Kupky nebo Vanceho Kirklanda.
Nakonec ta drobná přehlídka aktuálních prací Martina Mainera
(trvá do 5. června) uvízne v paměti docela silně. S tím, že to
podstatné, to, proč stojí jeho dílo za chvilkové
spoluprožívání, zůstane nejspíš nepojmenované – schované kdesi
v tichu a prázdnotě mohutné Wannieck Gallery.
Radim Kopáč, výtvarný a literární kritik |
