|
|
 Šťastná
chvilka Sylvie Krobové
Sylvie Krobová, dcera Havlova dvorního inscenátora a
souseda z Hrádečku Andreje Kroba, vystudovala operní zpěv, ale
své umělecké aktivity už řadu let směřuje k herectví a
písničkaření. Vystupuje v klauniádách svého manžela,
spisovatele a komika Jiřího Bilba Reidingera, ale třeba i na
scéně Divadla Na zábradlí, kde před časem zaujala ve hře
Davida Greiga Pyreneje. První hudební nahrávka Stín jí vyšla
v roce 2006 a nabídla emotivní písně, přesvědčivé v hudební i
textové rovině, zejména však v interpretaci.
 Zpěvačce
doprovázející se střídavě na klavír a akordeon zkrátka sluší
označení šansoniérka a dokládá to i její novinka Chvilka co
se chytí (vydává Black Point) natočená na únorovém
recitálu v prachatickém divadle. Některým autorským osobnostem
studio výrazně ubere na autentičnosti a živý snímek je dobrým
tahem i v případě alba, které Krobová pořídila s pianistou
Tomášem Alferim a kontrabasistou Petrem Tichým. Oproti debutu
písničkářka ubrala na naléhavosti zpěvu, výrazový patos
příznačný pro daný žánr je tu dávkován – řekněme s klasikem –
přiměřeně. Proměnou prošel i Krobové rukopis, její skladby
mají méně rozevlátou strukturu a silnější melodie. Přínosem už
zcela nezpochybnitelným jsou pak tři zhudebněné verše
„anglického pacienta“ Ivana Blatného.
Niterné písně z alba obohaceného také o drobný filmový
dokument Miroslava Janka vyžadují empatického posluchače
připraveného sdílet značně osobní sdělení ženy silné i
zranitelné zároveň. Říká se, že každé přirovnání nutně
pokulhává, ale ti, kteří si oblíbili Radůzu, Janu Vebrovou
nebo Sestry Steinovy, by si i s čerstvou písňovou tvorbou
Sylvie Krobové měli dobře rozumět.
Milan Šefl
Foto Ivan Kuťák |
