|
|
Robert
Musil a Brno – následky jedné vivisekce
 Literárně vzato, je Brno zvláštní město – buď si autory
přivine pod svá provinciální křídla a trvale je usadí ve svých
zdech, nebo je ze svých spárů propustí, ale navždy poznamená
jejich tvorbu. To je i případ moderního evropského a světového
romanopisce Roberta Musila (Klagenfurt 1880–1942
Ženeva), autora nedokončené trilogie Muž bez vlastností,
velepodrobné analýzy středoevropské společnosti Kákánských,
tedy rakousko-uherských časů v období před první světovou
válkou. Jak souvisí s Brnem?
V Brně se Robert Musil ocitl ve svých deseti letech a nebyla
to dobrovolná volba. Jeho otec Alfred Musil byl jmenován
řádným profesorem strojírenství na zdejší německé technice.
Malého Roberta v Brně čekala reálka na dnešní Husově třídě a
několikeré stěhování, než s rodiči definitivně zakotvili na
Augustinské 10 (dnešní Jaselská), jak připomíná dvojjazyčná
pamětní deska. Odtud měl otec na techniku opravdu jen pár
kroků.
Symboly doby
Stěhovací anabázi s Musilovými absolvovala také rodina otcova
kolegy prof. Donatha, jejichž syn Gustav, o dva roky starší
než Robert, sehraje za několik let významnou roli – probudí
v Robertovi zájem o literaturu, filozofii a kulturu vůbec.
Spory s maminkou vedly příštího spisovatele k odchodu na
internátní nižší vojenskou reálku do Eisenstadtu a pak do
Hranic na Moravě. Zkušenosti z obou ústavů se staly podkladem
k Musilovu prvnímu úspěšnému románu Zmatky chovance Törlesse
(1906). Předtím ještě opustí studium Technické vojenské
akademie ve Vídni a v roce 1901 se stane strojním inženýrem na
„otcově“ brněnské technice. To už vede dvojí život – o dva
roky starší Gustav Donath Roberta zlákal ke světu literatury.
Přes den plní běžné povinnosti, po večerech čte a nápady
k prózám si zaznamenává do deníku. Například: „Můj život –
Dobrodružství a bloudění duševního vivisektora na počátku 20.
století.“
V tom čase vznikají také první Musilovy literární skici –
jejich soubor nazvaný Parafráze zatím marně nabízí
nakladatelům, zato 14. dubna 1900 Robert Musil poprvé veřejně
vystoupí s přáteli a vrstevníky jako autor na dobročinném
večírku ve prospěch dětské nemocnice a Vlasteneckého
podpůrného spolku s prózou Variété, posléze otištěnou
v Brünner Neue Zeitung.
Po promoci (1901) si ještě Robert Musil odbude v Brně vojnu
jako jednoroční dobrovolník v dnes už zbořeném jezuitském
klášteře. Pozná tam svého pozdějšího nadřízeného, jež ho
inspiruje ke vzniku postavy generála von Sturm v Muži bez
vlastností. Připomeňme ještě brněnskou lásku, jejíž ozvuky
najdeme v novele Tonka, a zájem o dílo filozofa Ernsta Macha,
rodáka z nedalekých Chrlic. Jenže to už se soustavný brněnský
pobyt příštího světového spisovatele uzavírá. Jako inženýr
odchází do Stuttgartu, do Brna se ještě vrátí v roce 1904, aby
tu složil maturitu na německém gymnáziu, neboť má namířeno na
Berlínskou univerzitu. Tu ukončí doktorátem z psychologie,
mimo jiné o Ernstu Machovi. Až na sklonku života si o svých
brněnských letech poznamená: „Každý prožívá symboly své doby.
Jenže se stávají srozumitelnými až později.“
 Domov – nedomov
Když v roce 1924 zemřeli krátce po sobě oba Musilovi rodiče,
přijel už známý autor a novinář ještě jednou z Vídně do Brna –
dokonce uvažoval, že by se tu znovu usadil. Musil tehdy
působil mimo jiné jako dopisovatel Prager Presse a byl poněkud
stižen žárlivostí nad vídeňskými úspěchy Franze Werfela. Ale
z úmyslů sešlo; majitel domu měl s opuštěným bytem jiné plány.
Čím Brno, velké provinční město, v němž Ulrich, hrdina románu
Muž bez vlastností, „prožil krátké, ale málo příjemné části
svého života“, Musila poznamenalo? „V jeho podstatě bylo, jak
dobře věděl, cosi koloniálního. Zvětralo tu nejstarší jádro
německého měšťanstva, které se před staletím dostalo na
slovanskou půdu, takže je už kromě několika kostelů a
rodinných jmen sotva něco připomínalo.“
Brno jako domov – nedomov, zhmotnění kankánských zásad nejen –
nýbrž i, případně ani – ani, tak ironicky líčí Musil město
v románu. Zcela souzní s atmosférou intelektuální společnosti,
která ani v nejmenším netuší, že bude zítra smetena vírem
války.
Trvalo třicet let, než byla románu Muž bez vlastností přiznána
pozice jednoho z nejvýznamnějších děl literatury 20. století.
V eseji Zanedbávané dědictví Cervantesovo o tom píše jiný
velký exbrňan, Milan Kundera: „Poslední klidné časy, kdy
člověk mohl bojovat jen s monstry své vlastní duše, časy
Joyceovy a Proustovy, byly tytam. V románech Kafky, Haška,
Musila, Brocha monstrum přichází zvnějšku a nazývá se Dějiny;
(…) jsou neosobní nezvládnutelné, nevypočitatelné,
nesrozumitelné – a nikdo jim neunikne. To je chvíle, kdy
plejáda velkých středoevropských romanopisců zakusí, uvědomí
si a popíše terminální paradoxy Novověku.“ A o několik stránek
dál čteme: „Musil a Broch dali vystoupit na scénu románu
suverénní a zářivé inteligenci. Ne aby proměnili román ve
filozofii, ale aby mobilizovali na základě vyprávěného příběhu
všechny prostředky (…) které jsou s to osvětlit bytí člověka;
aby z románu učinili svrchovanou intelektuální syntézu.“
Robertu Musilovi budou v neděli 29. května ve 20 hodin
věnovány vltavské Schůzky s literaturou, které jejich autor
Zdeněk Mareček nazval Monsieur le vivisecteur – Robert Musil a
Brno.
Tomáš Sedláček, redaktor ČRo Brno
|
