|
|
 Co je pro
dítě nejlepší?
I Česká televize si občas vymýšlí názvy filmů odlišné od těch,
pod kterými je již známe – tak třeba francouzský snímek Doba
kamenná vysílala jako Jeho Veličenstvo Minor. Nyní americké
drama v kinech uvedené pod původním názvem Gone Baby Gone
překřtila na podivně makarónskou splácaninu Sbohem, baby.
Ponechme však stranou název, důležitější je, o čem film, který
v sobotu 4. června ve 21.40 spatříme na ČT1, vlastně
pojednává.
Ben Affleck (dosavadní úspěšný herec tímto snímkem
debutoval jako režisér) se zaměřil na hledání ztracených dětí
– či přesněji řečeno zjišťuje, co všechno se pod tímto
označením může skrývat. Odkrývá zejména rozpadající se rodinné
zázemí u nejchudších vrstev, asociální jednání, které stěží
skýtá záruku zdárného dětského vývoje. A nadnáší otázku, zda
je mravně přijatelné, byť nepochybně v zájmu dítěte, zasahovat
protizákonně (a tudíž utajeně) do takových poměrů. Film zdárně
evokuje chudinská prostředí i asociální poměry v nich
panující, ale přesto připusťme, že právě tyto postřehy – i
vinou někdy planě proklamativních dialogů, zůstávají v poloze
dojemné ilustrace.
Oč se v tomto filmu jedná? Matka závislá na drogách a
příležitostně si přivydělávající prostitucí ohlásí, že se jí
ztratilo dítě. Není snadné prokázat, že o svého potomka
pečovala špatně, považovala jej spíše za přítěž. Má i ona mít
stejná práva jako všichni ostatní? Když policejní pátrání
nevede k žádoucím výsledkům, oslovena je detektivní kancelář –
Patrick a Angie (Casey Affleck a Michelle Monaghanová) se
ujmou pátrání a znovu prověřují veškeré stopy. Narážejí na
pochybnosti, případný únos totiž nedává smysl: nikdo nevznesl
požadavek výkupného, nic nenasvědčuje vydírání. A posléze musí
detektivové zvážit, zda přednost má litera zákona nebo
prospěch dítěte.
Snímek začleňuje reportážní prvky. Jako komentář znějí
postřehy detektiva o nezvěstných dětech, v podobě přímých
vstupů do dění vstupuje televizní vysílání. Výrazně dynamické
jsou konfrontační scény, které zprvu naznačují určité
osvětlení dosavadních záhad, avšak nakonec přispívají k ještě
většímu zpochybnění dosavadních jistot. Vypravěčsky hodně
pochybným řešením je rozlomení celého příběhu do dvou na sobě
jakoby nezávislých rovin – první polovinu uzavírá zdánlivá
dívčina smrt. Teprve pozdější události, již rozehrávané do
obvyklé thrillerové podoby, začnou předešlé skutky stavět do
odlišného nasvětlení. Nic nemusí být takové, jak se na první
pohled jeví – a snaha pomoci se může snadno ocitnout za hranou
zákona.
Jan Jaroš, filmový publicista |
