|
|
Zoufalky ze
sekáče na CD a naostro
Jmenují se Zuzana Fuksová a Adéla Elbel, pocházejí z Brna a
označují se za „dělnice černého humoru“. V duu jménem
Čokovoko rýmují nebývale vtipně a se sebevražednou
otevřeností o pocitech dnešních pozdních dvacátnic znuděných
nedělními obědy u rodičů i partnerskými stereotypy. Trefně
parodují agresivní mačismus hiphopu a syrová autentičnost
jejich nahrávek má až punkový rozměr.
Už před třemi lety kolovaly po internetu jejich skladby
z debutové „empétrojky“ Best of, kterou poskytly na svém webu
ke stažení zdarma. Nyní vydaly řádné CD s odvážným názvem
Hudba (vydává Mamka Label). Svůj exaltovaný a brněnským
přízvukem napadený rap už neservírují za doprovodu ledabyle
nakradených zvukových smyček, ale v důmyslně propracovaném
podkladu utkaném ze samplů brněnských kapel sedmdesátých a
osmdesátých let. Což je případně výstřední i symbolické
zároveň.
Čokovoko získaly kultovní status postmoderní textovou
mozaikou, v níž se deziluzivní postřehy emancipovaných žen
s prvními vráskami u očí mísí s nejrůznějšími popkulturními
odkazy, ironickými sebeshazovačnými výpady a poetikou, již
dobře vystihl Morávkův film Nuda v Brně. I na albu Hudba se
naivní rýmovánky mísí s podstatným, řekněme generačním
sdělením – také to je ovšem formulováno s nadhledem, který
zdejším sociálním kritikům vesměs schází. Což zdaleka
neznamená, že by snad slovník Čokovoko na první oficiální
nahrávce jakkoli zkrotl.
Dívky střežící si image sekáčových loserů atakují nevzrušivost
současného českého popu a přitakávají trendu dnešní doby,
v níž zajímavou hudbu může díky snadnému přístupu
k technologiím vytvářet téměř kdokoli. Pokud má co říci.
Milan Šefl
|
