|
|
 Jiří
Vejvoda,
publicista
Velký den velkého národa
Na přelomu dubna a května 2011 nastala pro média doba žní,
neboť během pouhých tří dnů se odehrály tři celoplanetárně
významné události rozličného charakteru: královská svatba v
Londýně, dopadení teroristy č. 1 v Pákistánu a mezi tím ve
Vatikánu blahořečení Jana Pavla II., uznávaného i těmi, kteří
se víře jinak vyhýbají obloukem.
Sledoval jsem, jak v Polsku, občansky rozděleném po loňské
Katyni a před letošními volbami, událost reflektují rozhlasové
stanice, a porovnával jsem obsah i formu vysílání s mediálním
ohlasem předchozí beatifikace polského kněze, které si svět
povšiml méně. Neodehrála se totiž na vznosném svatopetrském
náměstí ve Vatikánu, nezúčastnil se jí papež a nedostavil se
na ni milion poutníků, ale „jen“ asi sto dvacet tisíc. Přesto
je 6. červen 2010 významným dnem nejen pro tamní věřící,
představující šestadevadesát procent Poláků. Obřad na
varšavském Náměstí Pilsudského byl totiž také – a možná
především – poctou muži, který za svůj odpor proti totalitě
zaplatil smrtí, jakou lze i v laickém slovníku pojmenovat
mučednická.
„Blahořečení otce Jerzyho Popieluszka označil zvláštní papežův
vyslanec, arcibiskup Angelo Amato, za velký dar velkému
národu,“ oznámilo vysílání do zahraničí polského
veřejnoprávního rozhlasu už dvacet minut před polednem
zmíněného dne. Reportáž uvedla, že události bylo přítomno sto
polských biskupů a dva tisíce kněží, ale emotivně se věnovala
„poutnici z nejcennějších“, Jerzyho matce Marianně, která se
těsně předtím dožila sta let. Následující dokumenty pozvaly
posluchače do varšavské čtvrti Zoliborz, kde kněz
v osmdesátých letech kázal nejen v kostele, ale během stávek
též v místní huti, „mém novém chrámu“, jak říkal; ač plachý
intelektuál, stal se tam hrdinou dělníků.
V říjnu 1984 přišla pomsta režimu: auto, v němž se tehdy
sedmatřicetiletý kněz vracel z venkova do metropole, zastavili
na odlehlém místě tři tajní, převlečení za dopravní policisty;
vyvlekli jej ven, zbili, spoutaného hodili napřed do kufru
auta, kde musel nesnesitelně trpět, a pak do vodní nádrže.
„Existuje nejméně osm variant, kdo a proč to tehdy nařídil,“
vracelo se k tématu v den Popieluszkova blahořečení polské
katolické Radio Maryja. A zazněl i Koncert pro fagot a
orchestr, který vzpomínce na „kněze Solidarity“ věnoval už
roku 1985 polský skladatel Andrzej Panufnik. |
