|
|
Sólista
s duší komorního hráče
Violoncellista Jiří Bárta před čtyřmi lety spoluzaložil
Mezinárodní festival komorní hudby v Kutné Hoře, který už
stačil svou atmosférou i dramaturgií okouzlit obyvatele i
návštěvníky tohoto historického středočeského města. V
předletním čase – na začátku června – tu společně muzicírují
hudební osobnosti, které byste jen stěží jinde zaslechli hrát
v podobných seskupeních jako právě v Kutné Hoře. Tráví tu
spolu celý týden, zkoušejí, vystupují, debatují... a
posluchačům přinášejí zážitky v podobě objevné dramaturgie a
neoposlouchaných formací.
Do Kutné Hory si jako umělecký ředitel festivalu zvete
muzikanty, s kterými si rozumíte a kteří mají podobně jako vy
rádi komorní hru...
To máte pravdu. Všichni účinkující kutnohorského festivalu
jsou vynikající hráči s komorní zkušeností, typy, které
dokážou poslouchat jeden druhého a umějí se jeden druhému
podřídit. Rád hraju s lidmi, které mám rád, věci, které mám
rád a ke kterým se v sezoně nedostanu. Přijedou sem lidi, se
kterými si rozumím a které jsem třeba léta neviděl. Například
s japonským houslistou Daishinem Kashimotou, dnes koncertním
mistrem Berlínských filharmoniků, jsem se viděl naposledy před
deseti lety v Tokiu. Nu a letos tu spolu strávíme týden.
Kdo z muzikantů se do Kutné Hory rád vrací?
Těším se na klavíristu Konstantina Lifschitze, který letos
přijede již potřetí, na houslisty Romana Patočku a Jakuba
Fišera, violistu Karla Untermüllera a samozřejmě i na hornistu
Radka Baboráka.
A kdo přijede poprvé?
Již zmíněný houslista Daishin Kashimoto, klarinetista Michel
Raison, flétnistka Žofie Vokálková, varhanice Drahomíra
Matznerová, akordeonistka Jarmila Vlachová, zpěvačka Tereza
Černochová, hráč na didgeridoo – nástroj australských
domorodců – Ondřej Smeykal.
S jakou podporou jste se setkali u představitelů města?
Město mělo o festival zájem, ale zpočátku jsme cítili
určité váhání. Lidé v Kutné Hoře prý nejsou zvyklí chodit na
koncerty, z Prahy sem nikdo nepojede, turisté večer z města
odjedou... Dnes za námi jezdí posluchači nejen z Prahy, ale i
z Brna, Mikulova, Olomouce... Ovšem nejpodstatnější část
publika tvoří Kutnohoráci, ti, o kterých nám představitelé
města říkali, že nechodí na koncerty.
Dramaturgie kutnohorského festivalu je postavena na
kontrastech a souvislostech. Na které koncerty byste rád
upozornil?
Na prvním koncertě – preludiu – si zahrajeme Barberův smyčcový
kvartet, jehož část Adagio je oficiální americkou smuteční
hudbou, tenhle kvartet zazní v Čechách celý asi poprvé.
Samotné zahájení festivalu obstará Konstantin Lifschitz,
přemýšlivý člověk i klavírista, který ve sv. Barboře zahraje
Bachovo Umění fugy. V pondělí 6. června se uskuteční koncert,
který jsem věnoval hlasům zvířat, Vox animae. Kromě Karnevalu
zvířat Camilla Saint-Saense uslyší návštěvníci Vox Balaenae –
Hlas velryby pro tři maskované hráče současného amerického
skladatele George Crumba. Nástroje budou znít neobvykle –
hraje se na „preparovaný“ klavír, flétnistka Žofie Vokálková
bude používat zvláštní techniku nátisku, na violoncello budu
imitovat zpěv racků. Navíc budeme hrát v maskách – záměrem
skladatele bylo zbavit hráče jejich tváří, nevystupujeme jako
lidé, ale jsme součástí světa živých tvorů.
V Kutné Hoře si letos opět zahrajete v klavírním triu...
Na jednom z tradičnějších koncertů zahrajeme ve složení
Kashimoto, Lifschitz, Bárta Beethovenovo a Smetanovo klavírní
trio. Na to se opravdu těším, protože ani jeden z mých
spoluhráčů dosud Smetanu nehrál. I to je účel festivalu,
propagovat českou muziku, která v sobě skrývá nádherné
skvosty.
Alena Sojková |
