|
|
 Bermudským trojúhelníkem Přelouče
Než rychlík na trati Praha-Pardubice pozvolným obloukem podél
Labe mine Přelouč, stěží si cestující stačí oloupat banán a
z okénka vlaku si přitom letmo uvědomit charakteristickou
siluetu místní radnice. Navenek obyčejné město, jakých je
podél dráhy mnoho... Stačí ale na nádraží v Přelouči
z vlaku vystoupit a vydat se – tak jako redaktor stanice
Vltava Miloš Doležal s autorem tohoto článku – po stopách
zdejších písmáků, literátů a básníků.
Naše cesta za veršotepci, kterou jsme zaznamenali pro vltavské
Schůzky s literaturou (10. července ve 20 hodin), počíná již
v čekárně nádraží, ale veršovánky nápisů jsou lascivní. Cestou
do centra města míjíme rozlehlou vilu, do které na letní
prázdniny ke svému dědečkovi jezdil básník Ivana Diviš.
Připomeneme si některé Divišovy básně (například Renety u
babičky v Přelouči) a putujeme oklikou kolem hřbitova
k náměstí. V pivovarském bytě u přeloučského sládka Sekyrky
často pobýval Karel Havlíček Borovský – v roce 1851 se zde
dokonce skrýval během svého pronásledování. Záhy stojíme
uprostřed rozlehlého náměstí s dominantní majestátností budov
školy a radnice. Na samém počátku 19. století v Přelouči
působil jako radní Jan Alois Rettig. Jeho manželku, vlastenku
a spisovatelku Dobromilu netřeba blíže představovat. Jen není
známo, zda si z přeloučského pobytu nezaznamenala nějakou
kulinářskou specialitu...
V domě pod malebným podloubím nalézáme pamětní desku školního
inspektora Františka Flose. Od roku 1900 se však z něho stal i
spisovatel, žánrový realista, který spolu s Eduardem Štorchem
patří k zakladatelům dobrodružné literatury pro děti. Jeho
nejznámější knihou jsou bezpochyby Lovci orchidejí. V dalším
domě bydlel v letech 1884 až 1908 mladočeský básník,
spisovatel a advokát Ladislav Quis. Přítel Jana Nerudy se
svými radikálními názory občanskými a sociálními v Přelouči
doslova trpěl. V jeho dopisech do Prahy vyznívá Přelouč jako
temné hnízdo byrokratů. Do hostince U Jelena za Quisem z občas
přijížděli Jaroslav Vrchlický a Antonín Klášterecký. I my
usedáme v dodnes fungujícím hostinci U Jelena a namísto
s básníky kolem almanachu Ruch se scházíme s literáty dob
konce reálného socialismu – autory tehdejšího samizdatu.
V roce 1738 páter Koniáš veřejně pálil v Přelouči na náměstí
kacířské knihy. Logickou ironií osudu je, že o dvě stě
čtyřicet let později (tedy v druhé polovině sedmdesátých let
minulého století) v témže městě, ba dalo by se říci na témže
místě, skupina přátel kolem Jaroslava Foršta dala vzniknout
volnému seskupení NH 929. Vydávalo nejen periodický
samizdatový sborník, ale i jiné tehdy nepublikovatelné či
nedostupné texty. Básník skupiny a písničkář Karel „Cára“
Novotný se stal známým i mimo region. A Karel Novotný také
spolu se Zdeničkou Spruzenou napsal v roce 1988 pro samizdat
dnes legendární Přeloučský román. Spisovatel Josef Škvorecký o
románu později prohlásil: „Přeloučský román byl pro mne
zážitek po dlouhých letech. Je to prostě majstrštyk, struktura
mnoha vět je báseň, bohatství postřehů, nečekaných slovních a
pojmových obratů, pod vším je cítit muzika. Všechno dění
evokuje s takovou imaginací, že jako kdybych byl u toho.“
S rozhlasovým mikrofonem jsme dále vyzpovídali ředitelku
místní knihovny a zeptali jsme se i na osud básnických sbírek,
které Ladislav Quis kdysi knihovně věnoval. V samém závěru
návštěvy Přelouče nám na rozloučenou zarecituje svoje verše
Jolana Tuhá, snad jediná osoba v dnešní Přelouči, zabývající
se ještě pošetilostí poezie...
Tomáš Mazal, editor a publicista
|
