|
|
Co se stalo, když odešla Eva z ráje
Fenomén Amélie Nothombová se ohlásil sedmou knihou v
češtině. Jmenuje se Ani Eva, ani Adam (vydala ji Mladá
fronta v překladu Šárky Belisové) – a jde o prózu, která je
strhující jako většina toho, co tu od této japonské Belgičanky
(ročník 1967) za posledních deset let vyšlo.
 Na
první pohled možná tuctová love-story bez happy-endu, silně
dějový příběh, v němž jako pilíře slouží kontrast evropské a
asijské kultury, jistá míra autobiografičnosti plus specifický
autorčin smysl pro humor. To známe dobře ze Strachu a chvění
(česky 2004), kde Nothombová vylíčila svoji zaměstnaneckou
zkušenost s brutálně machistickým řízením jisté japonské
firmy. Právě s touhle prózou je novela Ani Eva, ani Adam
blízce příbuzná: funguje jako její „světlejší“,
optimističtější pandán, jehož rytmus udává především milostná
touha.
Ale nejde o erotickou literaturu; na nějaké výkresy vášní a
sexuálních scén si autorka rozhodně nepotrpí. Soustředí se víc
na spirituální dimenzi vztahu, který navázala ve svých
jedenadvaceti letech s o rok mladším Japoncem Rinrim – na
iniciační zážitky různého druhu, ať jsou jimi noc na hoře
Kumotori v zajetí sněhové bouře nebo často iracionální, ale
v jádře samurajské chování jejího milého, potažmo jeho široké
rodiny. A erotika není jediné, co v této love-story chybí.
Jestliže Nothombová staví většinu svých textů na
monstrozitách, různých vyšinutostech a nepravidelnostech, ať
fyzického či psychického rázu, v této knize je všechno málem
normální. Až na hrdinčin finální tah, kterým dá přednost
zbabělému útěku na úkor jistoty, stálosti, řádu. Vlastně ta
kniha zneklidňuje nejvíc právě tím: dobrovolným odchodem Evy z
ráje. Ale jak napovídá název: hrdinka, která se jmenuje
křestním jménem stejně jako Nothombová, vlastně žádnou Evou
není – a zřejmě jí nikdy nebyla.
Radim Kopáč, literární a výtvarný kritik |
