|
|
 Traband
ušima i očima
Kapela Traband soustředěná kolem písničkáře Jardy
Svobody patří k našim nejpilnějším – nejen počtem
koncertů, které ročně odehraje, ale i co do četnosti, s níž
odchází do nahrávacích studií zvěčnit nové písně. Rok po
cédéčku Domasa nyní vychází už její osmé album Neslýchané!
(vydává Indies Scope).
Vyhnout se při takovém autorském přetlaku jistému opakování
hudebních či textových motivů je skoro nemožné a nové album to
dokazuje. Není tu vlastně nic, co bychom v přibližném znění
neznali ze starších desek – barvité příběhy postaviček
z velkoměstské i společenské periferie skupina rozehrává
s nápřahem klasického rockového bandu, jehož zvuk šperkuje
archaické harmonium, dýchavičná tuba a tesklivá trumpeta jak
vypůjčená z filmů Felliniho.
Nostalgie je vůbec výrazným prvkem alba. Už obálka bukletu
prozrazuje fascinaci omšelými tranzistoráčky, zvuk přenosného
„šumítka“ ostatně nahrávku otevírá,
 abychom
se hned v úvodní písni přenesli s lídrem Svobodou do jeho
školních let a o kus dál se seznámili třeba s Paní
z koloniálu, jež „do kvelbu třikrát pět vtěsnala snad celý
svět...“ Podobné retro nálady kapele sluší víc, než co jiného
– ovšem také to už posluchači dávno vědí.
Název nové desky Trabandu neodkazuje jen k nemnoha dosud
„neslyšeným“ písním – pravého významu se dobereme při průzkumu
bonusového DVD přiloženého do digipacku. Najdeme tu videoklipy
starších skladeb skupiny přetlumočené protagonisty obrazového
ztvárnění do znakové řeči. Před takovou solidárností jistě
nesmeknou jen neslyšící.
Milan Šefl
|
