|
|
 Věra
Nosková, spisovatelka
Gentlemani
a prosté tutky
Muž který velí, rozhoduje, má vliv a přístup k bohatým
zdrojům, je pro ženy přitažlivý jako třesoucí se oslíček
trousící zlaťáky, zlatá rybka plnící všechna přání, jako
kohoutek určený k oškubání. Jeho bankovní konto, nemovitosti a
proslulost přitahují nejen vdavekchtivé krásky, ale také
pohledné dryáčnice, které hodlají z intimností s alfa samcem
vytlouci později kapitál jejich zveřejněním. Láká také ženy
nečistých úmyslů s víceméně kriminálním zázemím. Mocní mužové
bývají skvěle udržování, a tedy většinou v dobré kondici,
vědí, že jsou sexy, jako všichni samci v čele smečky, a nejsou
andělé, jsou jen dominantní primáti a jako takoví se také
chovají, a to od nejstarších časů. Jsou ohroženi ženskou
pragmatickou chytrostí, jsou dobýváni lstí s postraními
záměry. Málokdy si natvrdo uvědomují, že tu jde o výměnný
obchod mnohokrát vylíčený v literatuře a dramatech, většinou
ovšem v komediích. Je zvláštní, že ženská lež, lest, natož se
sexuálním podtextem, je vnímána jako odpustitelná, až zábavná,
i když má na svědomí devastaci mužského jedince a újmu jemu
blízkých osob. Chlapovi by takové jednání jen tak neprošlo.
Moderní doba v západní kultuře do jednoduchého schématu
ženského zlatokopectví vnesla ovšem disharmonii, křeč,
bláznivý předpoklad, že žena, která muže obviní z harašení
nebo sexuálního napadení, je vždy pravdomluvná oběť,
neodpustitelně ponížená osobnost, kdežto muž je s prominutím
kanec těžící ze své společenské výhody a fyzické převahy.
Téměř vždycky je to lež, tvrdému feminismu poplatné sobělhaní,
což se nakonec pokaždé provalí, ale stejný scénář se za čas
znovu opakuje, jen s jinými jmény a v jiném prostředí.
Nad nestydatostí Moniky Lewinské, předvádějící světu
prezidentem potřísněnou sukni a líčící hrátky s doutníkem,
žasla jistě každá rozumná ženská s přirozenou noblesou; obětí,
která si o pád skrze pěknou holku koledovala, se stal kozel
Berlusconi. Ale že kariéru šéfa Mezinárodního měnového fondu a
v té chvíli možná budoucího prezidenta Francie zničí pokojská
– prostitutka s gangem za zády, pravděpodobně HIV pozitivní,
že před kamerami povedou tohoto velmi vlivného a úspěšného
muže v poutech kvůli lži psychopatky, to už je hodně bláznivé.
Nemohli chvíli počkat a všechno si ověřit? Museli honem
utíkat, vytáhnout ho z letadla a zacházet s ním jako se
zločincem nejtěžšího kalibru? Proč tomuto gentlemanovi
nasazovali pouta? Hrozilo snad, že znásilní nejbližší
policistku? V pozadí je dnes už hysterie kolem ženských práv,
která jsou větší než práva mužů, víc se na ně jaksi dá. Vládne
nám duch doby, v níž je muž automaticky vinen, i když je
proradně sveden, oklamán a oškubán. Totiž podezřívat ženu, že
chce těžit ze své erotické přitažlivosti, se pokládá za
nekorektní až hluboce urážlivé, přestože tu jsou tisícileté
zcela opačné zkušenosti.
Falešná naléhavost problému údajně ponížené, v potu tváře
pracující Afroameričanky, ve skutečnosti prosté tutky, která
volala kámošovi do vězení: „Neboj se, tenhle chlap má hodně
peněz, vím, co dělám,“ deformuje naše vidění světa, je totiž
ve zprávách stavěna naroveň přírodním katastrofám, ekonomické
krizi, zabíjení v Libyi, ničení světových oceánů...
Že si ti mocní, chytří, jindy opatrní mužové nedávají na
sexuální nabídky pozor?! Obávám se, že je ve své ješitnosti
mohou dokonce přijímat jako odpověď na svou mužnou
přitažlivost, možná jim lze i nakukat cosi o zamilovanosti a
lásce. Na příběhu Strausse-Kahna ukázala západní – v tomto
případě nejpřísnější feministická americká – společnost v čele
se svou policií hrubou necitlivost k právům a důstojnosti
bílého muže, který je automaticky a neprodleně zbaven svobody,
cti, peněz a kariéry, když ho jako násilníka obviní žena,
natož barevně odlišná.
Práva a důstojnost bílého muže? Já vím, zní to nezvykle. |
