Číslo 31 / 2011.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s hercem.
Aloisem Švehlíkem.

Vše o Česku v šesti jazycích

Poslední srpnový den tomu bude přesně pětasedmdesát let, co československá společnost Radiojournal zahájila pravidelné vysílání na krátkých vlnách. Tento den je považován za vznik dnešního Českého rozhlasu 7 – Radia Praha. Zahraniční vysílání lze v současné době naladit kromě češtiny také v angličtině, němčině, francouzštině, ruštině a španělštině. „Jako jediné médium poskytujeme v šesti jazycích poměrně pestrý obrázek o tom, co se v naší zemi děje. A to zdarma a na celém světě,“ říká ředitel Radia Praha Miroslav Krupička.

Jak si zahraniční vysílání připomíná letošní polokulaté výročí?

Radio Praha má tu nevýhodu, že vysílá pro posluchače v zahraničí a v České republice nás málokdo zná. Proto jsme letos chtěli zahraniční vysílání trochu zviditelnit, a to jak v Českém rozhlase, tak i mezi českou veřejností. Koncem června jsme uspořádali setkání posluchačů a zároveň jsme zahájili výstavu o zahraničním vysílání ve vestibulu rozhlasové budovy v Římské 13. Výstava potrvá celé prázdniny. Na 31. srpna, což je skutečné datum zahájení vysílání, chystáme videoklip, tiskovou konferenci a rozhlasový stan v Praze v ulici Na Příkopech, kde chceme veřejnost i turisty seznámit s naší činností a upozornit na anglické, německé a ruské zprávy, které připravujeme pro Český rozhlas Regina.

Zahraniční vysílání vzniklo v napjatém období před druhou světovou válkou. Jaké bylo jeho poslání tehdy a jak se proměňovalo do dnešních dnů?

Zahraniční vysílání, které zajišťovalo takzvané krátkovlnné oddělení společnosti Radiojournal, vzniklo jako protiváha propagandistickému vysílání, které se valilo na české území hlavně z Německa a ze Sovětského svazu. Jeho cílem bylo vysvětlovat stanoviska československé vlády, hlavně zahraniční politiky. Po roce 1948 se zahraniční vysílání plně dostalo do vleku komunistické ideologie a pokoušelo se ovlivnit levicové intelektuály v západní Evropě a podporovat národně osvobozenecká hnutí v zemích třetího světa. Po roce 1989 je naším hlavním cílem nezkresleně informovat posluchače v zahraničí o politickém a kulturním dění v České republice.

Radio Praha není financováno z koncesionářských poplatků, ale ze státního rozpočtu. Jak se vysílání dotýká postupné krácení rozpočtu stanice?

Úsporná opatření se v posledních dvou letech dotkla všech státních institucí včetně Radia Praha. Loni jsme museli propustit zhruba čtvrtinu zaměstnanců a ukončit vysílání na krátkých vlnách. Vysílání se to naštěstí příliš nedotklo. Mírně jsme omezili pestrost programu, hlavně o víkendech, ale v zásadě posluchačům nabízíme to, na co byli zvyklí. Faktem ale je, že náš rozpočet je osekán „na dřeň“. Kdyby přišlo nějaké další krácení, museli bychom zastavit vysílání v jazycích.

Jakými cestami se po ukončení vysílání na krátkých vlnách dostávají pořady k posluchačům?

Především po internetu, kde máme zpravodajství v textu i ve zvuku v různých formátech včetně podcastingu. V Evropě je možné přijímat vysílání Radia Praha přes satelit v paketu CS Link. Anglické, německé a ruské zprávy vysíláme od pondělí do pátku na pražské Regině. Velmi významnou platformou je také takzvaný rebroadcasting neboli přebírání našeho programu některými zahraničními rozhlasovými stanicemi. V současné době jich je pětadvacet v sedmnácti zemích světa včetně USA a Austrálie. Naše pořady vysílají na FM, AM a dvě dokonce na krátkých vlnách.

Kdo je typickým posluchačem Radia Praha?

Dokud se vysílalo na krátkých vlnách, převažovali takzvaní DX posluchači – fandové mezinárodního vysílání. Část jich zůstala a poslouchají dál na internetu, mnozí odešli. Druhou velkou skupinu posluchačů tvoří lidé, kteří hledají informace o České republice a dostanou se na naše stránky www.radio.cz. Tam si poslechnou nejčastěji zprávy nebo příspěvek, jehož téma je zaujme. Vysílání monitorují také ambasády, některé mezinárodní instituce a podobně.

Krátkovlnné vysílání bylo původně určeno především krajanům. Jsou krajané i dnes dominantním publikem?

Dnes používáme termín zahraniční Češi, který zahrnuje jak krajany, tak exulanty i nově odešlé Čechy, kteří pracují nebo studují za hranicemi. Tito lidé tvoří velmi zajímavou posluchačskou skupinu, ale dominantním publikem nejsou. Největší ohlas máme z anglicky mluvících zemí a pak také z Německa.

Co pro budoucnost zahraničního vysílání považujete za nejdůležitější?

Abychom přežili. Radio Praha má dlouhou tradici a slušný ohlas. Naše zprávy často přebírají světová média. Kromě toho korigujeme zjednodušené nebo zkreslené představy o naší zemi, které se v některých světových médiích vyskytují. Bylo by smutné, kdyby toto všechno přišlo vniveč.

René Kočík