Číslo 34 / 2011.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s herečkou.
Marthou Issovou.




 

 

 

 

 

 

 

 

 


 


Jak stvořit starobylý snový svět

Bratři Quayové, kombinující animaci s živými herci, každým svým dílem zanechávají nejistotu, jak na jejich filmy nahlížet. Tkají výtvarně stylizované příběhy, po svém si utvářejí časoprostor, který se řídí logikou podvědomí. Opírají se o bohatou, ale nikoli přebujelou obrazotvornost, jakoby zamžené obrazy evokují nádech mystična a surreálna. To platí rovněž pro jejich poslední celovečerní snímek Ladič pian zemětřesení.

Vizuální stránka vystupuje jako důležitý prvek uhrančivé, ale obtížně přístupné podívané bratrů Quayových

Snaha šíleného vědce (Gottfried John) vdechnout život mrtvé operní zpěvačce (Amira Casarová) možná připomene rozkošnou parodii pánů Brdečky a Lipského Tajemství hradu v Karpatech. Tematickou příbuznost nalezneme, avšak Quayové se rozhodli tento příběh vyprávět s až smrtonosnou vážností, s příklonem k duchu Vernových románů. Vědcovo izolované místo s vilou Azucenou, možná ostrov, se stává zpola okouzlujícím, zpola hrozivým prostředím, kde s trochou papundeklové scénografie ožívají romantické vize malířů i básníků, myslí probleskne i dávná Cocteauova pohádka Kráska a zvíře s jejím začarovaným zámkem. Převažuje princip snovosti a s ním související herectví posouvané až k transu, k propojování dialogů se souběžnými komentáři. V rozpitých, křehce načrtnutých obrazech pracuje kameraman Nicholas D. Knowland s barevně zúženým spektrem. Slučuje potemnělé části záběru s oslnivým jasem vnikajícího světla, ať již slunečného nebo umělého z rozsvíceného reflektoru. Právě vizuální stránka vystupuje jako důležitý prvek této uhrančivé, ale obtížně přístupné podívané.

K uskutečnění vědcových plánů, vrcholících zpěvaččiným návratem na jeviště, mají pomoci jedinečné automaty, které má pozvaný ladič pian Felisberto (César Sarachu) vyladit do optimálního stavu. Tak se pozvolna prolíná „realita“ s „fikcí“ mechanických strojků, oživujících bizarně vyhlížející loutky a reprodukujících hlas. Felisberto zůstává posléze uvězněn v jednom z nich – nebo se mu to všechno zdá v jakoby šíleném snu, kdy přestává rozlišovat mezi svými tužbami a skutečnými možnostmi?

V tomto zaúkolování, které s sebou přináší rostoucí ohrožení, se film podobá Umělcově smlouvě jiného výlučného tvůrce Petera Greenawaye.

Jan Jaroš, filmový publicista



  Rozhlas z Dháky pro pěšáky        
  Jak to vidí Jiří Vejvoda
 
  Země jako každá jiná         

  Zpěvník Jana Buriana  
 
  Zralé ovoce L. P.         
  Pořiďte si