|
|
 Jiří
Vejvoda, publicista
Rozhlas z Dháky pro pěšáky
„Já jsem moc velmi rád, jak se vám to líbilo,“ oslovil
čtyřicetitisícový dav v Madison Square Garden svou
neodolatelnou angličtinou indický hráč na sitár Ravi Šankar. A
jakoby mimochodem dodal: „Naše trio ale doteďka jen ladilo...“
Psal se 1. srpen 1971 a v New Yorku právě probíhal první
megakoncert charitativního zaměření: vystoupili na něm Bob
Dylan, Eric Clapton, Billy Preston a především jeho organizár,
ex-Beatle George Harrison. Právě on se už v šedesátých letech
začal intenzivně zajímat nejen o indickou hudbu, ale i o
poměry v této části světa. A proto nepřekvapilo, že intenzivně
prožíval utrpení milionů běženců během války za nezávislost
východního území Pákistánu, které se ještě téhož roku
přerodilo v Bangladéš. Odhodlání tamního vesměs
nepředstavitelně chudého obyvatelstva posilovalo i rozhlasové
vysílání.
Dnešní Bangladesh Betar Radio, jak se státní bangladéšský
rozhlas jmenuje, vzniklo 16. prosince 1939 v rámci tehdejšího
All India Radio a sídlilo v nepříliš udržované stavbě
koloniálního typu, jimiž se staré centrum Dháky marně snažilo
vyrovnat velkoleposti Bombaje, Dillí, Kalkaty. Počátkem
šedesátých let se přestěhovalo a z bývalého „nástroje
propagandy“, jak samo svou minulost v „indickém sevření“ dnes
hodnotí, se zvolna nadýchlo k roli, jakou sehrálo při bojích
za osvobození. Právě z jeho vysílání, tehdy složitě šířeného
signálem z japonské lodi kotvící v bengálském přístavu
Chittagong, poprvé zaznělo Prohlášení o nezávislosti
Bangladéše.
Obsah i formu současného vysílání nelze hodnotit bez
přihlédnutí k populační explozi, která za pouhých sto let
navýšila počet Bangladéšanů z pětadvaceti na sto pětašedesát
milionů. „Právě rozhlas je nejlevnějším a tudíž
nejdosažitelnějším zdrojem komunikace,“ reflektuje životní
úroveň převážného počtu obyvatel Charta Rádia Betar, jež
vymezuje svou činnost vznešenou preambulí: „Byli jsme vládou
poctěni úkolem šířit nejen poctivě a objektivně, ale též
s maximálním nasazením jak informace, tak vzdělávání a
zábavu.“ Vysílá se převážně v bagladéšštině, ale i v urdu,
hindi či nepálštině; večer patří kulatým stolům o zemědělství,
zdravotnictví, politice či ekonomice, jimž nejednou vévodil
„bankéř chudých“ Muhammad Junus který byl roku 2006 oceněn za
– cituji z oficiálního zdůvodnění – „projekt banky Gramin a
jejích mikroúvěrů pro nemajetné podnikatele“ Nobelovou cenou
míru. |
