|
|
 Volání
svobody je silnější než cokoli jiného
Před třemi desetiletími zaujal návštěvníky Lyry Pragensis
recitační pořad prokládaný hudbou. Pojednával o mořském
rackovi ovládaném touhou vzlétnout dál a rychleji než ostatní
ptáci, dotýkal se touhy po svobodě ve strnulém společenství
netečných jedinců, o potřebě žít podle svého a někdy navzdory
ostatním. Ten pořad se nazýval Racek a neměl nic
společného s Čechovem – předlohu, známou i z českého překladu,
napsal Richard D. Bach.
Tou dobou už byl u nás dobře známý i filmový přepis této útlé,
ale mimořádně apelativní bajky – řečeno spolu s Adolfem Bornem
– ze života ptáků. Nazýval se Racek Jonathan Livingston a už v
pojmenování titulního hrdiny snadno postřehneme odkaz na
proslulého anglického cestovatele z devatenáctého století,
misionáře a objevitele dosud neprozkoumaných afrických končin
Davida Livingstona. Také zvídavý racek jednak objevuje dosud
nepoznané, jednak chce své poznání šířit, nezištně se o ně
podělit s ostatními. Dočká se jedině odmítnutí a vyhnání z
hejna. A přece nechtěl nic jiného, než aby se rackové věnovali
také něčemu vznešenějšímu nežli jen ustavičnému lovu ryb.
Když se roku 1973 rozhodl režisér Hall Bartlett, že Bachovu
„jinotajnou“ předlohu zfilmuje, mohl si o nějakých
počítačových tricích nechat jen zdát. Takže skutečně spatříme,
jak poletují hejna racků, aniž by jediný z nich byl stvořen
digitálně. A režisér po nich vyžadoval náročné výkony –
představitel Jonathana musel sám plachtit v nedozírných
výškách i střemhlavě se vrhat k mořské hladině, a přitom
nevypadnout ze zorného pole kamery. V sytě barevném obrazu
dominují průhledy na blankytné nebe i třpytící se napěněnou
vodní hladinu.
Avšak tím, co filmu doopravdy propůjčilo záviděníhodnou
majestátnost, je především hudební složka – hudbu i významově
přiléhavé písně, které věrně odrážejí rozpoložení i myšlenky
nezdolného protagonisty, složil Neil Diamond. Snad bychom
mohli slovům dojímavých písní (které výchozí Bachův text
samozřejmě neobsahuje) vyčítat citové vyděračství, avšak
veškeré výtky blednou, jakmile nás tok obrazů a tónů pohltí.
Jistě, někteří cynici mohou film označovat za kýčovitý, ba
uspávací. Ale dovolím si ocitovat, co o svém zážitku napsala a
na internetu zveřejnila jedna dívka, skrytá za přezdívku
Květula: „Jonathanův příběh je natočený tak citlivě a
poeticky, že vám rozjasní duši a na chvíli uvěříte, že můžete
dokázat cokoli, že nemožné neexistuje...“
Slavný film Racek Jonathan Livingston uvádí v neděli 23. října
ve 21.55 stanice ČT2.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
