|
|
 Mizející
ve voliéře
Básník a prozaik Pavel Řezníček (1942) vydal
v nakladatelství Dybbuk novou básnickou sbírku Mizející ve
voliéře. Ukázky z ní zazní v sobotu 22. října ve 22.45 v
pořadu stanice Vltava Svět poezie, který tentokrát připravilo
brněnské studio Českého rozhlasu.
Blanenský rodák vystoupil na veřejnosti poprvé v roce 1965
s brněnským divadélkem Konvence, pro něž sestavil pásmo
z poezie francouzských surrealistů Ďáblův ocas je bicykl.
Básnicky debutoval o dva roky později v Sešitech pro mladou
literaturu. Od počátku normalizace do roku 1989 však mohl
publikovat jen v zahraničí a v samizdatu. S přáteli vydával
surrealistický sborník Doutník a na dalších sbornících se
podílel. Oficiálně publikuje od počátku devadesátých let. To
platí pro jeho poezii, známou z řady zahraničních
surrealistických antologií, i prózu. Řezníčkův román Strop
vyšel v roce 1983 v Paříži a následně v Římě, doma však až o
osm let později. Mezi jeho romány si získaly popularitu
zejména Hvězdy kvelbu, věnované okruhu „brněnské“ bohémy“
kolem takzvaného demiurga Jana Nováka. Pod mírně zkreslenými
jmény zde vystupují například dramatik a režisér Arnošt
Goldflam, hudební skladatel a vědec Miloš Štědroň, básníci Jan
Skácel a Oldřich Mikulášek, režisér Karel Fuksa, ale taky
legendární silák Franta Kocourek.
Obliba Řezníčkových příběhů by však neměla zastínit jeho
poezii, která – jakkoli byl vždy spíše solitérem než
organizovaným surrealistou – zůstává nadrealistickou. Editor
charakterizuje sbírku jako postkatastrofickou krajinu,
zaplněnou „přidrzlými věcmi a zvířaty dožadujícími se svých
práv, jak to odkoukali od lidí“. V posledním textu sbírky
věnované „vnučce Tereze“ autor proklamuje: „Básník je ten,
který prsty u nohou dokáže dosáhnout na Lunu, nebo taky na
svíčky slavnostního dortu zapálené na počest Marii Manrique de
Lara, která přinesla r. 1556 do Prahy Jezulátko, jež teď
udivuje Indiány na řece Paraná pod jménem Niňo de Praga.“
Alena Blažejovská, redaktorka ČRo Brno
|
