|
|
Pragosyntéza odrostlého rapera
Prvních patnácti minut slávy si vršovický rapový poeta Kato
užil už v druhé polovině devadesátých let v uskupení Chaozz,
první z domácích hiphopových formací, jež zaznamenala výrazný
komerční úspěch a pronikla i do mainstreamových médií, včetně
novácké hitparády Eso blahé paměti. Sladké ptáče mládí ale
odhopkalo i s písněmi o Tereze Pergnerové a svištích na
golfovém hřišti a po rozpadu kapely nebylo o jejích
protagonistech dlouho ani slechu – Depha, jak zněl Katův
tehdejší nick, nevyjímaje. Až nástup jeho nového projektu
Prago Union dal posluchačům z řad první odrostlé hiphopové
generace v Česku pocítit, že hrdina jejich pubertálních let je
stále tady, ba že s nimi dospěl a vyzrál. Loňským albem s
chytlavým názvem Dezorient Express si navíc získal
respekt publika, které se s žánrem dosud nepotkalo.
Necelý rok po Andělem oceněné a v čase „výpalů“ všeho druhu
také výjimečným prodejem se pyšnící nahrávce přichází Prago
Union s dalším cédéčkem V barvách (vydává EMI). Z uměleckého
hlediska je to sebevražedně brzy, z obchodního naopak – značka
je v kurzu, tak proč toho nevyužít? Naštěstí Kato nenatočil
odvar z předchozí dávky rýmů a beatů, ale suverénní, koncepční
album. Jak je už z názvu patrné, tematickou osu tu představují
barvy, každý ze songů je věnován jiné a každá z těch barev je
vystavena až opulentní pragosyntéze – jak svůj tvůrčí postup
„přeměny světla na rým“ definuje autor. Modrá mu asociuje „oči
krásný ženy“ i „odlesky policejních majáků“, hnědá „chatu s
krbem a deštivej duben“, červená zas „feferonky utopený v
rajský“ a třeba bílá tísnivost nemocničních pokojů: „Jsem
doktor Bolíto, vítej v mým špitále, dopij to mojito, všeho moc
namále, jestli se shodnem, že všechno míří k finále, tak proč
tu pořád trčím a plácám jako v sandálech?“
Hiphop je dnes ve světě nejdemokratičtějším uměním. Rapovat o
svých pocitech i frustracích může za pomoci poměrně dostupných
elektronických udělátek skoro kdokoli – naléhavost a
autentičnost sdělení tu znamená víc, než vzdělání a drahé
aparatury. Ani Kato nezastírá svůj plebejský původ, oproti
americkým či francouzským souputníkům ale neburcuje proti
establishmentu nebo drogovým dealerům – na to je v jeho
vršovickém teritoriu asi pořád dost poklidno. Jeho tvorba je
spíš intelektuální záležitost, hiphopová klišé v ní až na
výjimky nenajdete. O to víc vyniknou lehkost, nápaditost a
neotřelost, s nimiž si dokáže nejenže pohrávat se slovíčky,
ale formulovat své pocity. Výborným albem V barvách si zadělal
na problém – každá další nahrávka jím bude poměřována.
Milan Šefl
Foto Alexander Dobrovodský |
