|
|
Tragédie dusivého nepochopení
Ve vyhraněné dramaturgické orientaci brněnského Divadla U
stolu tvoří důležitou linii klasická ruská literatura,
zejména pak odkaz Fjodora Michajloviče Dostojevského. Po Snu
směšného člověka a Legendě o Velkém inkvizitorovi došlo na
povídku ze zralého období Něžná (1976). Režisér Ivo
Krobot, který se touto předlohou zabýval již dříve,
vytvořil nynější scénář (na podkladě staršího překladu
Emanuela Frynty a se zhudebněnými Jeseninovými verši) přímo
pro konkrétní hereckou dvojici.
 Původní
(textově ovšem hodně krácená) próza je koncipována jako
přetržitý monolog manžela, bývalého důstojníka a nyní chladně
vypočítavého vetešníka, nad mrtvolou mladé manželky
bezprostředně po jejím skoku z okna. Ve strohé výpravě Jana
Konečného (především polyfunkční diagonální sestava
rozkládacích stolů, obklopená diváky ze dvou stran),
v součinnosti s trojicí choreografů a za hudební spolupráce
Zdeňka Kluky, režisér umocnil protagonistovy mučivé reflexe
metaforickými výjevy se stylizovanými pohybovými etudami. Při
utlumení dobového sociálního kontextu klade důraz na
„nekompatibilitu“ charakterů, povah a životních postojů obou
nikoli černobíle pojatých hrdinů. Typově odpovídající Jan
Kolařík (v témže prostoru ztělesnil Hanťu z Krobotovy
hrabalovské Příliš hlučné samoty) není jen stroze akurátní
despota, ale ve své zoufalé, ujasňující a ospravedlňující
rekapitulaci má i okamžiky sebeobžalobné empatie. Petra
Bučková zdaleka nebyla pouze jeho křehkou mladičkou obětí: za
sugestivní mlčenlivou tváří se skrývá hrdá bytost unikající
do vlastního niterného světa, často zarputilá a konfliktní, s
výbušnou, jemnější valéry novely zastiňující expresivitou.
Vnímatelsky náročný nonstop večer dobře vystihuje útržkovitost
a jen zdánlivou kompoziční chaotičnost retrospektivně
odvíjeného originálu, v němž se nervně mísí přítomnost se
vzpomínkami. V klaustrofobickém sklepení se jakoby při
psychologické vivisekci podvědomí demonstruje nerovnovážný, ke
vzájemnému odcizení předurčený „strindbergovský“ vztah, kde
mimoběžnost osudů vyústí do otazníky provázené tragédie.
Vít Závodský, publicista |
