Číslo 42 / 2011.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s divadelníkem.
Lukášem Trpišovským.

 


 

 

 

 


Tragédie dusivého nepochopení

Ve vyhraněné dramaturgické orientaci brněnského Divadla U stolu tvoří důležitou linii klasická ruská literatura, zejména pak odkaz Fjodora Michajloviče Dostojevského. Po Snu směšného člověka a Legendě o Velkém inkvizitorovi došlo na povídku ze zralého období Něžná (1976). Režisér Ivo Krobot, který se touto předlohou zabýval již dříve, vytvořil nynější scénář (na podkladě staršího překladu Emanuela Frynty a se zhudebněnými Jeseninovými verši) přímo pro konkrétní hereckou dvojici.

Petra Bučková a Jan Kolařík v Něžné Divadla U stoluPůvodní (textově ovšem hodně krácená) próza je koncipována jako přetržitý monolog manžela, bývalého důstojníka a nyní chladně vypočítavého vetešníka, nad mrtvolou mladé manželky bezprostředně po jejím skoku z okna. Ve strohé výpravě Jana Konečného (především polyfunkční diagonální sestava rozkládacích stolů, obklopená diváky ze dvou stran), v součinnosti s trojicí choreografů a za hudební spolupráce Zdeňka Kluky, režisér umocnil protagonistovy mučivé reflexe metaforickými výjevy se stylizovanými pohybovými etudami. Při utlumení dobového sociálního kontextu klade důraz na „nekompatibilitu“ charakterů, povah a životních postojů obou nikoli černobíle pojatých hrdinů. Typově odpovídající Jan Kolařík (v témže prostoru ztělesnil Hanťu z Krobotovy hrabalovské Příliš hlučné samoty) není jen stroze akurátní despota, ale ve své zoufalé, ujasňující a ospravedlňující rekapitulaci má i okamžiky sebeobžalobné empatie. Petra Bučková zdaleka nebyla pouze jeho křehkou mladičkou obětí: za sugestivní mlčenlivou tváří se skrývá hrdá bytost unikající do vlastního niterného světa, často zarputilá a konfliktní, s výbušnou, jemnější valéry novely zastiňující expresivitou. Vnímatelsky náročný nonstop večer dobře vystihuje útržkovitost a jen zdánlivou kompoziční chaotičnost retrospektivně odvíjeného originálu, v němž se nervně mísí přítomnost se vzpomínkami. V klaustrofobickém sklepení se jakoby při psychologické vivisekci podvědomí demonstruje nerovnovážný, ke vzájemnému odcizení předurčený „strindbergovský“ vztah, kde mimoběžnost osudů vyústí do otazníky provázené tragédie.

Vít Závodský, publicista



  Budoucnost není beznadějná
  Jak to vidí Věra Nosková
 
  Mizející ve voliéře

  Nalaďte si  
 
  Pragosyntéza rapera...
  Pořiďte si