Číslo 42 / 2011.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s divadelníkem.
Lukášem Trpišovským.

 


 

 



Jiří Vejvoda, publicista

Včera, dnes a zítra

Píše se rok 1944. Bitvy druhé světové války na různých místech planety vrcholí. Ale ranní rozhlasové vysílání z Buenos Aires, které kvůli svůdnému hlasu moderátorky hltá celá Argentina, se 22. ledna těší na rozhovor s hostem. Je prý charismatický, bude z něj velký politik. Jmenuje se Juan Perón. Na co se jej asi bude Evita Duarte ptát? Ano, takhle – a nikoli při charitě – se ti dva prý seznámili. Díky rádiu, jehož argentinská historie je možná delší než britská – a rozhodně barvitější.
Na jejím počátku byl už roku 1910 pravděpodobný vynálezce bezdrátové telegrafie Guglielmo Marconi. V Buenos Aires se pokusil o kuriózní rozhlasové vysílání. Zvukový signál od muže u mikrofonu ke druhému se sluchátky na uších šířila vzduchem anténa podobající se dětskému draku na provázku, s nímž Ital pobíhal po louce jako potřeštěný vědec.

Skutečné rozhlasové vysílání začalo v Argentině údajně 27. srpna 1920 – a pěkně zostra, přímým přenosem Wagnerovy opery Parsifal. V témže roce byla prý založena rozhlasová stanice LOR Radio Argentina, což by znamenalo, že předstihla i BBC. Ať tak či onak, rádio se ve třicátých letech stalo argentinským národním koníčkem, protože rozhlasové stanice po celé zemi přenášely dlouho do noci barová vystoupení, jimž vévodilo tango. Při špetce fantazie si lze představit prostý venkovský pár kdesi v pampě: muž se po celodenní dřině vydrhl, žena vyšňořila – a teď spolu na verandě, za svůdných zvuků zdaleka, vášnivě tančí pod nekonečným nebem…

Navzdory vpádu nových komunikačních technologií vlastnila ještě nedávno každá rodina v Argentině dvě až tři rádia. Jejich obliby využil kdysi Juan Perón, když kandidoval na prezidenta; sotva se jím stal, všechny privátní stanice zrušil a dočasně je nahradil jediným, státním rozhlasem. Zasloužil se ovšem i o vznik RAE, vysílání do zahraničí, které dnes vysílá v sedmi jazycích. Kromě románských (španělština, italština, francouzština, portugalština) též v angličtině, němčině a japonštině. Nedávno zazněla na těchto vlnách zvukově strhující reportáž Raula Martineze z demonstrací v Chile: „Nechceme privatizaci školství! Chceme státní školství, dostupné všem,“ požadoval stopadesátitisícový dav, který se kvůli tomu v centru Santiaga shromáždil. „Zítřek je za dveřmi, od arabského jara přes krizi eura a severoamerické dluhy až sem,“ konstatoval reportér uprostřed vypjatých emocí suše – a o to působivěji.



  Budoucnost není beznadějná
  Jak to vidí Věra Nosková
 
  Mizející ve voliéře

  Nalaďte si  
 
  Pragosyntéza rapera...
  Pořiďte si