|
|
 Vzpomínání
na Jindřicha Hovorku
U smutných výročí si nejostřeji uvědomíme, jak čas rychle
utíká: v létě uplynulo už pět let od chvíle, kdy své nejbližší
i spoluhráče z čerstvě „znovuvzkříšeného“ Brněnského
rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN) předčasně
opustil jeho dlouholetý primáš i umělecký vedoucí Jindřich
Hovorka. Se smutným výročím vyšla péčí dlouholeté
Hovorkovy souputnice Růženy Kučerové knižní monografie
Jindřich Hovorka 1937–2006 … jeho housle zpívaly.
Dlouholetá dramaturgyně, ale též flétnistka a „gajdoška“
BROLNu věnovala přípravě této skutečně reprezentativní
publikace několik let života. Kromě vlastních zkušeností a
zážitků čerpala autorka z Hovorkova osobního vzpomínání, jež
doplnila dobře rozčleněnou faktografickou biografií a pečlivě
poskládanou mozaikou fotografické dokumentace. Ta bohatě
ilustruje i kaleidoskop různorodých vzpomínek Hovorkových
přátel převážně (ale ne výhradně) z muzikantské branže, který
skládá portrét studovaného violisty, praktického houslisty –
primáše i výtečného parťáka se smyslem pro humor i pro
muzikantskou čest.
Psané slovo kvalitativně vyvažuje i s porozuměním vybraná
hudební příloha knižní publikace – dvojice CD s Hovorkovými
interpretačními „majstrštyky“. Jde o skladby povýtce
instrumentální, což je při souvislém poslechu docela náročné
na pozornost, ale respektujme dramaturgický záměr nechat
vyniknout Hovorkovu primášskou suverenitu i neuvěřitelně
čistý, zářivý, barevně výrazný tón jeho houslí v sólových
partech. Výběr zahrnuje tradiční Hovorkovy oblíbené kusy
z repertoáru BROLNu (Hategana, Hvízdák, Széki múzika,
Vrchovský pláč), ale také méně známé, mnohdy poprvé
vycházející nahrávky (Tance z Turé Lúky, Dudácká hora,
Cikánské písně z Miškolce).
Ne, že by knize nebylo co vytknout (určitě by snesla
důkladnější redakci textů) – ale je zřetelně psána (i
redigována) s láskou a porozuměním a každého pamětníka BROLNu
i příznivce Jindřicha Hovorky potěší spoustou vzpomínek i
dobré lidové muziky.
Helena Bretfeldová, publicistka |
