|
|
Mocné Erbenovo slovo
„První uslyšel a pochopil českou řeč. Česká země svěřila mu
své pověsti a nabídla mu všecka tajemství své řeči,“ napsal ve
dvacátých letech přiléhavě Jaroslav Durych v eseji, ve kterém
se pokusil nahlédnout duchovní i kulturní zázemí Karla
Jaromíra Erbena a jeho Kytice. Díla takřka
nepřeložitelného, a přece evropského významu, o kterém sám
autor skromně tvrdil, že je to „jen hříčka z mladších let“.
Dvě stě let od Erbenova narození, která uplynou 7. listopadu,
nás vybízí, abychom se znovu zamysleli nad odkazem jednoho z
„nejspanilejších z českých básníků“, jak o Erbenovi mluvil F.
X. Šalda. Rozhlasová Vltava tak učiní hned v několika pořadech
v rámci Víkendu s Karlem Jaromírem Erbenem v sobotu 5.
a v neděli 6. listopadu.
Erbenovi bylo vyměřeno necelých šedesát let života.
Velepodstatným se pro něj stalo rodiště a krajina kolem – malé
městečko Miletín u Jičína, otec švec, matka pocházející
z učitelské rodiny. Od dětství se u něj projevovalo nadání pro
hudbu – vzpomeňme závratných rytmů a melodie Kytice. Erbena
jako kdyby od začátku provázel dobrý anděl: z devíti
sourozenců se dočkali dospělého věku pouze on a sestra Anna.
Na životní cestě potkával v pravý čas pravé a dobré lidi,
kteří mu ukazovali směr. V Miletíně to byl farář Jan Arnold,
který jej vyslal na gymnaziální studia v Hradci Králové.
Statkář Ignác Falge zase stipendijně zaštítil mladého hocha na
studiích v Praze. Nebo věrní kamarádi ze studií a pozdější
celoživotní přátelé Karel Havlík a Antonín Rybička. Havlík
seznámil Erbena v Žebráku se slečnou Barborou Mečířovou, která
se později stane básníkovou ženou a matkou tří jeho dcer,
Rybička nám zase zachová zajímavou Erbenovu korespondenci.
Erben byl slabé a křehké tělesné konstrukce, ovšem žádným
suchopárným c. k. ouřadou či šedivou kancelářskou myší nebyl.
Stačí si přečíst jeho hororovité sny či nedokončené balady,
aby bylo jasné, jaké vášně a běsi v něm a s ním cloumaly, a co
na své vnitřní ozvučné desce mohl slýchat. A jak ve svém
zásadním eseji Erben čili majestát zákona napsal Vojtěch
Jirát: „Erben se snaží ne o malebné, vznosné a odstíněné
slovo, nýbrž o ‚mocné‘ slovo.“
Vedle lyrických básní začíná Erben už za studií psát první
balady, do Kytice později nezařazený Smolný var, a především
vzniká první „nástřel“ Polednice. V roce 1842 (tehdy se Erben
také žení) mu kamarád z miletínského dětství vypravuje pověst
o dvou osobách, které „učinily sobě slib, že se vezmou za
manžely. Jinoch za nějaký čas umřel...“ Geniální Erben z lehce
nahozené vyprávěnky vytepe mistrovsky vystavěný horor Svatební
košile. Po dvaceti letech, v roce 1853, se odhodlá své balady
svázat do Kytice. Jak proti tomu působí směšně velkoprodukce
dnešních autorů a inflace básnického slova!
V předvečer dvoustého výročí narození se tedy k Erbenovi bude
hlásit ve svém vysílání také stanice Vltava. Z různých stran a
úhlů budeme vstupovat do jeho literárního odkazu i životního
příběhu. Zazní řada erbenovských reflexí a esejistických
fragmentů českých literárních historiků, kritiků a básníků,
znít bude pochopitelně i hudba, inspirovaná Erbenovými
baladami. Pamětlivi rady Durychovy: „Chceme, aby byl splacen
Erbenovi dluh, aby jeho kniha nebyla jen čtena, ale aby každý,
kdo ji čte, jí také naslouchal aspoň tak, jak jest schopen
naslouchati. Neboť v Kytici jest opravdu obsažena všecka sláva
a krása české řeči.“
Miloš Doležal, redaktor ČRo 3 – Vltava
|
