|
|
 Nestyďme se za to, jak vypadáme
Dívá se na vás okolí skrz prsty jen proto, že jste
zakulacenější, než bývá zvykem? Přijdete dokonce o práci,
protože všem připadáte nechutně ohyzdní? Přesto nehubněte a
svůj vzhled přijměte jako výzvu. Přesně o tom pojednává
izraelský komediálně laděný snímek Na velikosti záleží (v
úterý 27. března ve 22.00 uvádí ČT2). Režiséři Erez Tadmor a
Sharon Maymon sledují strastiplné osudy několika tlouštíků,
kteří po marných bojích s nadváhou nakonec zakotví v japonském
národním sportu zvaném sumo. Dosavadní vada se rázem změní v
přednost.
Snímek hlásá ideu, že člověk by neměl dělat nic, co se se míjí
s jeho přirozeností, ať se to týká čehokoli včetně stravování.
Ukazuje kurzy na zhubnutí jako činnost omezující rozvoj
osobnosti, dokonce odmítající i mateřství („vždyť byste po
porodu dvojnásobně přibrala“). Zdůrazňuje, že člověk by se
neměl přetvařovat jen proto, že to okolí očekává – a to se
týká jak vzhledu, tak partnerských vztahů. Tlustý Herzl (Itzik
Cohen) se sice vzepře dietologické tyranii, kterou zosobňuje
odtažitá vedoucí kurzu, ale již se neodváží sdělit svým
nejbližším, matce a dívce, do níž se zamiloval, že se začal
věnovat zápasení sumo. Málem tím svůj milostný vztah pohřbí.
Autoři zajisté pracují s očekávatelnými klišé, a to jak v
rozkreslení mezilidských vztahů, tak v náročné přípravě na
turnaj v sumo. Po překonání či nápravě nedostatků se nakonec
všechno v dobré obrátí, avšak dlouho trvá, než se hrdinové
ztotožní se svým údělem: jeden řeší svou homosexuální
orientaci a přes internet hledá vhodného partnera, další
podezírá svou ženu ze záletnictví...
Film zdůrazňuje, že lidé by si měli vycházet vstříc (Herzlova
matka dokonce ušije speciální cvičební úbor pro zápasníky), že
by měli odpouštět prohřešky, jichž se dopustí v afektu. Tento
bezmála osvětový rozměr ovšem obsahuje řadu komediálních
prvků, provázejících proměnu opovrhovaných mužů v sebejisté
osobnosti. Z melodramatické dikce film vybočí jen několikrát,
ale pokaždé překvapí – například v krátké retrospektivě, v níž
znenadání zajiskří černý, morbidní humor, jenž celé vyprávění
projasní. To když si Herzl vybavuje, za jakých okolností
zemřel jeho otec: sesunul se s ním přetížený balkon, když mu
synek přinášel noviny...
Na snímku je pozoruhodné, že role ztvárnili opravdoví
tlouštíci, kteří se neostýchali vysvléci se a předvést svá
přetučnělá, břichatá těla. Poselství odečítáme jen zdánlivě
banální: Nestyďme se za to, jak vypadáme. Důležité je přece,
jací jsme.
Jan Jaroš, filmový publicista
|
