Číslo 13 / 2012.

V TOMTO ČÍSLE:.
.Rozhovor s dirigentem.
Herbertem Blomstedtem.



 

 

 

 

 

 

 


 

 

 

Upírka v hudebním baru

Zpěvačka a skladatelka Lenka Dusilová je na české scéně mimořádně vzácným úkazem. Podobně jako příkladně Dan Bárta pobrala svého času dost popularity na to, aby v líbivých šatičkách z popové konfekce protančila mezi slavíky českého showbyznysu a vydělala na pohřební věnec hudebnímu průmyslu. Jenže se stal pravý opak. Naštěstí.

Lenka Dusilová natočila album, jež je nepochybně událostí sezony

Počínaje přinejmenším albem Mezi světy z roku 2006 přesáhla stigmatizovaná rebelka s divokou minulostí hranice mainstreamu a její záběr se začal rozšiřovat skoro všemi myslitelnými směry. Na turné po USA si zahrála s country legendou Emylou Harris, s česko-slovenským kvartetem Vertigo vstoupila do hájemství moderního jazzu, spoluprací s Divadlem Continuo si ohmatala možnosti scénické hudby a jako členka Eternal Seekers v koexistenci s Beatou Hlavenkovou a kvartetem Clarinet Factory dokráčela až k trojmezí, kde se může elektronika a jazz potkávat s klasikou.
Bohatou multižánrovou zkušenost nyní Dusilová úročí na novém albu Baromantika (vydává 100PROmotion), nesnadném, ale o to dobrodružnějším. Na cestě za novými možnostmi hudebního vyjádření zpěvačce vypomohla pestrá společnost kreativců – od pianistky Hlavenkové a aktivnější polovičky Tara Fuki Doroty Barové přes aranžéry elektropopových Toxique a propagátory soudobé hudby z Orchestru Berg až po anglického písničkáře Justina Lavashe nebo frontmana „steeldrumových“ FruFru Václava Bartoše. Tou ambiciózní sestavou spolupracovníků samozřejmě protagonistka zariskovala – že i z chutných ingrediencí může vzniknout dortík ukrutné chuti, známe nejen z Čapkovy pohádky.
Lenka Dusilová však v posledních několika letech vyzrála v mimořádnou osobnost, jež po vzoru například Björk, v našich měřítcích snad Ivy Bittové, dokáže svůj autorský potenciál křížit s jedinečným přínosem rozličně naladěných kolegů a odčerpávat z jejich osobitosti ve prospěch vlastního originálního směřování. Takové muzikantské upírství neprospívá jen jí samotné, ale i posluchačům, kteří se hlasem, zvuky a atmosférou Baromantiky konfrontují s hudbou, jež bez velkého přehánění snese globální měřítka.

Milan Šefl

Foto Bet Orten



  Pes, špek a net
  Jak to vidí Věra Nosková
 
  Upírka v hudebním baru

  Pořiďte si  
 
  Výpravy za ztracenými příběhy
  Téma